Venku rtuť teploměru stoupá k třiceti stupňům, ale tady za tlustými cihlovými zdmi vládne příjemný chládek. Ve sladovně zaniklého brněnského pivovaru Moravia už několik měsíců sídlí podnik Lucky Bastard. „Týdně tady děláme osm várek,“ vypráví ve své kanceláři Jan Grmela. Právě on minipivovar Lucky Bastard zakládal a občas se ještě pustí i do samotného vaření.
Teď už ale stále víc jeho času požírá papírování a práce u počítače. Poptávka po svrchně kvašených pivech s černou etiketou Lucky Bastard zkrátka nečekaně rychle vystřelila. Grmelův podnik musel navýšit kapacitu na 4500 hektolitrů ročně a přestěhoval se do bývalé sladovny.
Další zlom přišel letos na jaře. To se změnila vlastnická struktura. Lucky Bastard se stal součástí nového holdingu Czech Craft Beers. V něm se Grmela spojil s investorem Martinem Šibalem a Jiřím Sojkou, majitelem sítě restaurací Zelená kočka. „Umožní nám to rychlejší růst,“ věří Grmela.
Lucky Bastardem to zdaleka nekončí. Plány společnosti Czech Craft Beers dnes počítají s rodinou až deseti minipivovarů. „V současné době připravujeme pivovar v Brně-Medlánkách. Další tři pivovary, které chceme vybudovat, jsou také v lokalitě Brna a nejbližším okolí. Jsou to v podstatě stavby se zajímavou historií, ale vzhledem k dalším jednáním nebudu již více prozrazovat,“ říká Jiří Sojka.
„Pokud vše dopadne, jak předpokládáme, tak jeden pivovar by měl vařit v roce 2018 a v roce 2019 další dva. V každém pivovaru se bude vařit pod vlastní značkou,“ upřesňuje.
V Medlánkách by se mělo spodně kvašené pivo značky Moravia začít vyrábět už v srpnu. Czech Craft Beers tak oprašuje kdysi slavné regionální jméno. Startovací investice dosáhne zhruba 35 milionů korun, kapacita pivovaru bude přibližně deset tisíc hektolitrů ročně.
Doby velkých výstavů jsou pryč. Značka Herold v Březnici už patří mezi minipivovary.
Právě to je hladina, na niž by se měly dostat všechny pivovary sdružené pod hlavičkou Czech Craft Beers. Vznikne skupina, jejíž celkový roční výstav se přiblíží úrovni 100 tisíc hektolitrů. Ve srovnání s velkými podniky jde pořád o „drobné“ – třeba Budějovický Budvar ročně vaří 1,6 milionu hektolitrů –, nicméně dosáhne úrovně regionálních průmyslových pivovarů. „Chceme si v tomto množství udržet dohled nad kvalitou každé značky. Optimalizace výroby se u nás skutečně nedá předpokládat,“ reaguje Sojka.
To pivo se nedá pít
Zrod holdingu Czech Craft Beers je čerstvým důkazem, že v Čechách a na Moravě vznikají skupiny menších pivovarů, které do několika let změní tradiční rozložení sil. A že mohou postupně z výčepů vytlačit zavedené značky.
Výhodou takových „rodin“ je, že dokážou rychle reagovat na přání zákazníků a že díky zapojení několika pivovarů nabízejí širokou řadu pivních druhů a stylů.
Jan Šuráň, prezident Českomoravského svazu minipivovarů, proto očekává, že investorů zakládajících pivovarské skupiny bude přibývat. Prý i proto, aby podchytili bující segment. „Náš trh minipivovarů (i přestože jich je již víc než 350) je stále rozvíjejícím se oborem pivovarnictví, který je relativně bezpečný a výnosný,“ tvrdí Šuráň.
Podobné důvody nasměrovaly k výrobě piva i Ivana Husáka, bývalého spolumajitele společnosti Linet a starostu ve středočeské obci Zichovec. Jak dnes vzpomíná Husákův syn Jan, který se o chod tamějšího pivovaru stará, jeho otec kdysi s kamarády v místním baru prohlásil, že „to pivo se nedá pít, měli bychom si postavit vlastní pivovar“.
Že minipivovary prosperují i na malých městech, potvrzují Hostomice
Podobných myšlenek v hospodách padne nespočet, ale když pak Ivan Husák skončil v Linetu, skutečně se pustil do práce. V roce 2012 vznikl Rodinný pivovar Zichovec s maximální kapacitou tisíc hektolitrů ročně.
Do projektu vložil 50 milionů korun. Kromě pivovaru se v architektonicky ceněném projektu Nová náves otevřel i obchod, penzion či kaple.
„Po třech letech jsme byli s kapacitou na hraně a vzhledem k tomu, že přibývali stále noví zájemci, tak zasedla rodinná rada a dohodli jsme se na rozšíření výstavu a vybudování většího pivovaru. Máme rádi výzvy. Volba padla na Louny, město s dlouhou pivovarnickou tradicí,“ vrací se Jan Husák do roku 2015.
V areálu bývalých lounských kasáren, v budově po motostřelecké střelnici, loni otevřeli další pivovar. A netroškařilo se. Jeho kapacita je stavěna pro 25 tisíc hektolitrů piva ročně.
„V Lounech vaříme hlavně spodně kvašená tradiční piva a v Zichovci speciály, převážně svrchně kvašené. Volné kapacity v Lounech, výjimečně i v Zichovci, velmi hojně využívají partnerské létající pivovary,“ popisuje Husák.
V Lounech by mohla přibýt stáčecí linka na plechovky. Což je pro český minipivovarský trh další neprobádané území.
Piva by se mohla dostat tam, kam zatím nedosáhnou. Ať už na paluby letadel, nebo třeba do vlaků a dálkových autobusů.
Další cestu ukazuje developer Martin Kulík. Nejdřív založil pražský pivovar Hostivar 1, letos v dubnu kilometr od něj postavil i Hostivar H2, mezitím stihl rozjet podnik Trautenberk v Krkonoších, kde chystá další výrobnu v nové Sokolské boudě na Černé hoře. A aby toho nebylo málo, v metropoli by rád vybudoval další podnik v Kunraticích.
Developer Martin Kulík rozjel v Malé Úpě Trautenberka, kde sládkuje Tomáš Ďuríček (foto)
Kulíka zkrátka pivovarské řemeslo chytlo. Ze svých pivovarů dělá akciové společnosti, v nichž mají podíl hospodští a další zákazníci. Můžou si tím pádem hlídat kvalitu výroby, a navíc do ní i mluvit. Což je další výhoda, kterou velké podniky prostě nemohou nabídnout.
Obdivujeme je
Majetkové pohyby na minipivovarské mapě a slučování výroben jsou jedním z hlavních důvodů, proč byznys stále detailněji studují i nadnárodní pivovarské skupiny. V momentě, kdy jim hospodští začnou přecházet k malým podnikům, už bude pozdě.
Díky vstupu movitějších investorů navíc velké pivovary ztratily marketingovou výhodu. Už neplatí, že pokud chce hostinský nový výčep či kvalitní techniku, získá je pouze po podpisu dlouhodobé smlouvy s velkým pivovarem. Stále víc menších výrobců vybavuje hospody vlastním výčepem. A další důležitá věc – v České republice řadu let klesá spotřeba čepovaného piva. O zmenšující se porci se musí prát víc a víc pivovarů a pro velké podniky jsou důležití i nejmenší odběratelé.
„Uvažujeme o různých možnostech využití flexibility malých pivovarů,“ reaguje Grant McKenzie, ředitel marketingu a strategie Plzeňského Prazdroje.
„Obdivujeme ty, které dokážou přinášet jedinečnou chuť a kvalitu, a vnímáme je jako důležitou a cennou součást trhu pomáhající zachovat českou pivní kulturu,“ dodává diplomaticky.
„Jako velký pivovar nemůžeme hrát klíčovou roli v craftovém segmentu, proto přemýšlíme o jiných cestách, jak využít rostoucí obliby minipivovarů mezi spotřebiteli,“ komentuje to Jana Pikardová ze společnosti Heineken ČR. Před nedávnem dokončila nákup kalifornského řemeslného pivovaru Lagunitas. Heineken značku koupil, protože podíl řemeslných piv na americkém trhu činí zhruba 11 procent a Lagunitas vévodí segmentu svrchně kvašených speciálů IPA. Jen pro představu – ročně jich vaří jeden milion hektolitrů.
K něčemu podobnému by v příštích letech mohlo dojít i v Česku. Doba, kdy se nadnárodní skupiny zaměří i na minipivovary, zřejmě není daleko. Současný vývoj trhu tomu napovídá.
Slaný uživí dva pivovary, Antoše a Továrnu Slaný (na snímku)
Jenže zásadní otázkou je, jestli se investoři a vlastníci minipivovarských skupin do vaření nezamilují. Tak jak to teď zažívají v Czech Craft Beers. „Dosažení uspokojivých čísel nemusí být vždy za cenu splnění plánu výroby na 110 procent a zaťatých zubů. Přistupovat k zásadním rozhodnutím s nadhledem a hravostí je mnohdy efektivnější a rozhodně zábavnější,“ myslí si Jiří Sojka.
Jestli mu tenhle náhled na byznys zůstane i poté, co už tak „mini“ nebude, ukážou příští roky. Ale jiná cesta k úspěchu v téhle branži asi nevede.
Dále čtěte:
Komentář: Šumava pivní
Budvar a ti druzí. Státní firmy budou mít některé úlevy ze zveřejňování smluv
