Každoroční lyžování v polovině ledna nedaleko Salcburku, kde se to středisky zimních sportů a sjezdovkami jen hemží, se letos mimořádně vydařilo. Skvělé sněhové podmínky, sluníčko, málo lidí – co víc si přát. Vlastně je to ve Schladmingu, Flachau, Wagrainu i jinde v okolí podobně dobré každý rok, když zběžně projedu nazpět těch téměř dvacet posledních let, co jsem pravidelným návštěvníkem sjezdovek kolem masivu Dachstein.
Paměť lyžaře (na rozdíl od vlekaře) je ale většinou krátká a vzpomínka, jaké byly před pár lety sněhové podmínky, se z ní rychle vytrácí. Přesto některé detaily v hlavě utkví. Třeba kritický leden 2007, sníh tehdy prostě nenapadl. Nebo o rok později, kdy byly tratě vysněžené děly, ale okolní kopce holé. Vlastně i letos jsem v údolí, které leží v nadmořské výšce kolem 1000 metrů nad mořem, moc sněhu neviděl. Před deseti lety se tudy běžkaři bez problémů proháněli dlouhé kilometry a teď mají zřejmě utrum. Že bych se stal v praxi svědkem toho, jak se za pouhé dvě dekády zvýšila hranice zasněženosti v jedné z nejpopulárnějších lyžařských oblastí Rakouska? Studie a prognózy klimatologů to potvrzují a pro níže položené lyžařské revíry nevěští nic dobrého.
SNĚHOVÁ NESPOLEHLIVOST
Lyžařské areály asi 70 kilometrů na jih od Salcburku a vlastně všechna další alpská i jiná zimní letoviska, která leží podobně vysoko jako Sněžka, budou zřejmě v následujících desetiletích řešit zásadní problém: jak se vypořádat s nedostatkem přírodního sněhu. Například podle loňské studie hamburského Ústavu Maxe Plancka pro meteorologii (MPIM) bude časem zasněžená krajina v Čechách, ale i Rakousku nebo Německu existovat v podstatě jen na fotografiích. (V případě Čech ještě na věčných Ladových obrázcích.) „Koncem 21. století nebude pod hranicí 1500 metrů padat téměř žádný sníh,“ varuje spoluautor studie Holger Göttel.
Mezinárodní komise pro ochranu Alp (CIPRA) nedávno předpověděla, že hranice takzvané sněhové spolehlivosti (viz box) se ze současných 1200 metrů zvýší na 1500 v roce 2050. Tím se promění v „nespolehlivé“ 37 procent alpských středisek, zatímco v současnosti je to pouhých patnáct procent. Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) jde ve své zprávě ještě dál a předpokládá do dvaceti let zánik sjezdovek pod 1050 metrů a do sta let pod 2100 metrů. Zatímco dnes má 90 procent lyžařských středisek sníh alespoň 100 dní v roce a pouhých deset procent využívá celoročně sněhová děla, v budoucnu by se situace mohla radikálně změnit, upozorňují experti OECD.
Španělští pesimisté z Vysoké rady pro vědecký výzkum (CSIC) tvrdí, že oteplování klimatu povede do konce tohoto století v Pyrenejích na hranicích mezi Španělskem a Francií k tomu, že zde již nebude možné lyžovat. „Dnešní přísuny sněhu se změní v přívaly deště,“ vysvětlil Juan Ignacio López Moreno, který studii vedl. Jiná prognóza, tentokrát z dílny Programu OSN pro životní prostředí (UNEP), varuje, že podobně ohrožena jsou lyžařská střediska v Severní Americe a Austrálii. Nejhorší scénář předpovídá, že všechna australská lyžařská střediska zaniknou do roku 2070.
„Postavení lyžařských center ztratí hlavně oblasti ležící pod takzvanou sněžnou čarou, jež určuje nadmořskou výšku s věčným sněhem,“ míní Herbert Formayer z vídeňské zemědělské univerzity. Čára zatím stoupá. Jak vysoko se zastaví? Nebo se nezastaví? A kdy? Nikdo přesně netuší.
BUDE JEŠTĚ TEPLEJI
Jistě, jde jenom o odhady, které vycházejí z posledního vývoje počasí. Kde je psáno, že současný „teplý trend“, jenž trvá už od 80. let 20. století, vydrží třeba celé století? Vše může být jinak a lyžaři a košatý byznys kolem nich se nemají čeho obávat. Koneckonců i poslední zpráva Mezivládního panelu pro změny klimatu (IPCC) z listopadu 2007 zmírnila odhady té předchozí, jejíž nástin teplotních změn v příštích sto letech měl rozptyl od plus 1,4 stupně do 5,8 stupně Celsia.
Vědci z panelu se naposledy shodli na tom, že za posledních sto let se průměrná teplota na Zemi zvýšila o 0,74 stupně Celsia. Období 1995 až 2006 přitom patří ke dvanácti nejteplejším rokům od zahájení měření v roce 1850. Za dalších dvacet let bude podle odhadů IPCC celková teplota na Zemi o 0,4 stupně Celsia vyšší. A i kdyby se podařilo koncentrace skleníkových plynů udržet na úrovni roku 2000, poroste globální oteplování zhruba o 0,1 stupně Celsia za deset let. To však přesto nemusí znamenat konec lyžování v níže položených střediscích.
NEPOTŘEBUJEME ANI VLOČKU
Umělý sníh je řešením všude tam, kde se na ten přírodní nedá plně spoléhat. Sněhová děla jdou na dračku, i když zatím jen ta, která umějí vyrábět sněhovou pokrývku, když se venkovní teplota pohybuje pod bodem mrazu. Technologie umožňující výrobu sněhu i za nadnulových teplot již existují, jsou ale prozatím příliš nákladné i rozměrné, než aby se masově rozšířily. Až budoucnost ukáže jejich perspektivu.
Přesto je při vědomí všech klimatických souvislostí s podivem, že ještě v Čechách existují „šílenci“, kteří nalijí stamiliony korun například do vzniku nového lyžařského areálu v „horách“ s nejvyšší nadmořskou výškou 724 metrů nad mořem. Jednoho z investorů tohoto střediska nedaleko města Sedlec-Prčice Jaroslava Krejčího však deštivé prognózy nestraší. „Výsledky měření z posledních patnácti let ukazují, že mrazy přicházejí každý rok. Náš zasněžovací systém nám dovoluje dělat sníh už při teplotě minus dva stupně Celsia. V našem projektu nepočítáme s tím, že spadne jediná vločka sněhu,“ tvrdí spolumajitel Ski Relax Monínec. Třeba bude jedním z těch, kteří zakoupí chytrá děla, co ošálí počasí a udělají sníh i při oblevách.
PROČ NE EVEREST
Jsou však i jiné možnosti, jak vyzrát na přírodu. Globální oteplování si s lyžováním zahrává, ale šrajtofle šejků z Dubaje nadité petrodolary mu směle čelí. Tamní krytý lyžařský svah, jenž je uměle zasněžován i při venkovní teplotě 49 stupňů Celsia, je skutečně šokující. Nicméně slalomářských hal ve světě přibývá. Dnes je jich zhruba čtyřicet, vyskytují se dokonce i v Malajsii, Thajsku či Indii. Jako atrakce v nákupních centrech dobré, ale tudy zřejmě budoucnost lyžování nepovede.
Ta se pohybuje ve vyšších sférách přírodních scenérií. Alespoň podle prezidenta Mezinárodní lyžařské federace (FIS) Gianfranka Kaspera. Šéf FIS na mistrovství světa klasiků v Sapporu 2007, kdy byla zima extrémně teplá, s jemnou nadsázkou naznačil svou vizi. „Musíme být čím dál flexibilnější. Nepál a Himálaje jsou naší poslední šancí,“ prohlásil Kasper s tím, že svahy kolem nejvyšší hory světa Mount Everestu snad nedostatkem sněhu trpět nebudou.
Utopie? Asi ano. Ale v případě nutnosti se lyžaři za sněhem vyšplhají hodně vysoko, vždyť kouzlo hor a jízdy po bílém svahu je nenahraditelné.
***
BOX
Kdy je sněhu dostatek
Za „sněhově spolehlivá“ se považují taková střediska, v nichž během sedmi z deseti zim napadne 30 až 50 centimetrů sněhu na nejméně 100 dní v období mezi 1. prosincem a 15. dubnem.
