“Prezident nebo kandidát se nediagnostikuje, dokud neleží na gauči,” zní tzv. Goldwaterovo pravidlo z roku 1973. Dnešní psychiatři se kloní k názoru, že je zastaralé.
Někdy platí, že naši svobodu by nám Američané mohli závidět. Smíme se bez následků vysmívat nejen scientologům, ale i Ježíškovi a panence Marii, chodit nazí u rybníka a taky vesele diagnostikovat každého potentáta. Naposledy nám jeden expert na nonverbální komunikaci prozradil, že oči, trup a končetiny Andreje Babiše se chovají, jako by je řídil prefrontální kortex nějakého cholerika a predátora.
Američtí psychiatři tohle přes 40 let nesměli. Museli bezmocně přihlížet, jak se Richard Nixon pomalu upíjí, nemohli analyzovat větu z americké obdoby Hovorů z Lán, v níž Ronald Reagan v srpnu 1984 prohlásil: “Drazí spoluobčané, s potěšením vám chci oznámit, že jsem podepsal zákon zakazující Rusko navždy. Začneme bombardovat do pěti minut”; nesměli rozebírat novotvary George Bushe (nukulární zbraně, strategerie), a tak podobně.
Náhubek si nasadili sami po prohraném soudním sporu (jak jinak), když v roce 1964 diagnostikovali republikánského kandidáta Barryho Goldwatera (proč jsou to vždy republikáni?) jako “prudce paranoidního“. Sdružení amerických psychiatrů APA (37 tisíc členů) v roce 1973 přijalo “Golwaterovo pravidlo”, jehož porušení může vyústit v oplétačky s etickou komisí a teoreticky až v odejmutí licence. Osobou, která má šanci tenhle zvyk zrušit, je – hádejte kdo.
Pomoc, jsem sebestředný
Zpočátku se to zdálo nevkusné, zvlášť když jeho mentální stav jako “nebezpečí pro celou zemi” vytahovali hlavně demokratičtí kongresmani. Jenže náš republikán si to popravdě zasloužil. První faul tohoto druhu lze připsat na jeho účet, když ještě během kampaně prohlásil: “Podívejte se na Hillary. Je to úplně vyšinutá osoba. Naši občané si nepřejí v čele země někoho, kdo je samý zkrat. Stačí ji pozorovat, nebo číst.”
Dveře amatérskému diagnostikování se tím otevřely dokořán. Donald Trump byl od té doby nesčetněkrát poloprofesionálně odhalen jako člověk trpící “narcistní poruchou osobnosti” (pocit “grandiózní důležitosti”, “touha po obdivu”, nepřítomnost empatie apod.) Potíž s touto poruchou je, že to zaprvé není nemoc (nýbrž porucha), trpí jí miliony Američanů ve vedoucích pozicích a skoro nikdy kvůli ní neusedají na psychiatrův gauč. Prostě se nestává, že by narcis navštívil odborníka a stěžoval si na arogantní sebestřednost a neschopnost akceptovat cizí názor.
Přečtěte si divokou teorii o tom, že kdosi štve lidi proti Donaldu Trumpovi:
Komentář: Teorie spiknutí potvrzena. Trump jako oběť politické korektnosti
Když si ale začali Trumpova chování odpovídající laikově představě vyšinutí smyslů všímat i republikánští zákonodárci (“netrpí náhodou raným stádiem demence?” zeptala se kongresmanka Zoe Lofgrenová), osmělila se pětice psychiatrů pod vedením Brandy Leeové z Yale a poslala Kongresu dopis s žádostí o odborný posudek. Minulý týden Brandy krypticky naznačila, že v září bude mít v Kongresu na toto téma uzavřené setkání.
Není to zrovna legrační, neboť takový posudek je jednou z podmínek pro naplnění 25. dodatku ústavy, který umožňuje odstavit prezidenta na základě nezpůsobilosti vykonávat funkci. Vulgárně řečeno se dá říci, že pár ambiciózních lékařů (Leeová v říjnu představí svou knihu “Nebezpečný případ Donalda Trumpa” a její kolega zrovna píše pokračování bestselleru “Bush na gauči” s titulem “Trump na gauči”) si přeje prohlásit 45. prezidenta nesvéprávným a v Kongresu začínají nacházet sympatizanty.
Teď přijde trumpóza
Zatím to lze chápat jako vypuštění testovacího balonku, neboť dalších 37 tisíc psychiatrů Goldwaterovo pravidlo víceméně dodržuje. Jenže jeho vymáhání už asi nebude na pořadu dne a po zrušení pravidla volají i právníci (“dává asi takový smysl, jako by si ekonomové zakázali hovořit o hospodářství,” napsala Jeannie Suk Gersenová z Harvardu pro New Yorker).
Tabu zřejmě brzy padne a bude to veliká show, v níž bude figurovat spousta vyšinutých, ne pouze jeden, který to o sobě navíc ví. “Většina lidí mě považovala, za blázna, když jsem se ucházel o Bílý dům. A myslím, že měli pravdu,” řekl (možná v temné předtuše celonárodní trumpózy) během ukázkově “vyšinutého” projevu ve Phoenixu prezident USA.
Přečtěte si další komentáře Luboše Hegera:
