Když jedu se synkem na kole po parku a neobtěžuju se dát mu na hlavu helmu, cítím, jak se na mě ti zodpovědnější rodiče dívají úkosem. Pryč jsou časy mého dětství, kdy něco jako cyklistická helma pro dítě neexistovalo. A kdybych ji býval měl, daleko bych s ní nedojel, protože by se mi kluci vysmáli. Dnešní doba má holt ráda ochranu a všelijaká bezpečnostní udělátka. Tahle bezpečností mánie má ale jednu výjimku. Můj bankovní účet žádnou helmu nemá.
Tak jistě, jsem pojištěný proti ztrátě kreditky i proti hacknutí účtu. Ale nikdo mě nepojistí proti něčemu mnohem horšímu: Co když se jednoho dne k bankovnímu účtu nedostanu?
Jsem paranoik? Doufám, že ano, ale obávám se, že ne. Epidemie bezstarostných reklam na to, jak mi banka věří, že je to můj nejlepší parťák, co mě nenechá ve štychu, že mi ochotně půjčí na dovolenou, na můj podnikatelský sen… tahle epidemie je nakažlivá. Možná si ale ještě vzpomenete na ten dávný rok 2008. Tehdy globální bankovní systém zmrznul. Bylo to jako klinická smrt. Veřejnost o panice na Wall Street věděla, ale málokdo si dovedl představit, jak špatné to je.
„Cítili jste ten strach a paniku. Protože nikdo na světě, kdo řídil nějakou firmu, nemohl vědět, zda právě neztrácí schopnost fungovat,“ řekl o krizi v roce 2008 někdejší americký ministr financí Timothy Geithner. Washingtonskému zpravodaji britského Daily Telegraphu Francisu Harrisovi se svěřil, že na vrcholu krize to byla otázka hodin, kdy by bankomaty v USA přestaly vydávat peníze. Což by znamenalo globální finanční blackout.
V září 2008 bylo úředníkovi amerického ministerstva financí Neelu Kashkarimu teprve 35 let a jeho jméno mimo úřad nikdo neznal. Nicméně měl v tu chvíli nejdůležitější job na světě. Dostal totiž za úkol vést záchranný program, kdy americký stát napumpoval během pár dní do amerických bank 700 miliard dolarů (program TARP). Na konci srpna 2008 totiž vyšlo najevo, že prasklá bublina amerického realitního trhu způsobila krizi likvidity a z bank zmizelo několik set miliard dolarů.
„Pokud bychom to neudělali, bankomaty by přestaly fungovat,“ řekl Kashkari při slyšení před Kongresem v roce 2009. Tehdy ho kongresmeni grilovali nepříjemnými otázkami, protože měli dojem, že pomoc bankám byla až příliš štědrá. Kashkari byl evidentně rozladěný z toho, že politici nechápou, jak blízko byly v srpnu 2008 americké banky od zástavy srdce. A s nimi samozřejmě celá globální ekonomika.
Jane Yellenová, dnešní šéfka Fed, na ono horké léto vzpomínala: „Když jeden z pilířů Wall Street, firma Lehman Brothers, zkolabovala, celý systém za zhroutil. Finanční trh, na kterém si banky a firmy půjčují na svůj každodenní chod, zmrzl. Hodnota investic v držení finančních institucí padala, jak se všichni snažili prodat cokoliv šlo, aby získali hotovost. I ty nejsolidnější firmy se bály o svou existenci.“
Víte, jak vypadá rovnice štěstí podle manažera Googlu? Čtěte:
Google zná vzorec štěstí. Je to rovnice o třech proměnných
Naprostá většina populace u nás i jinde si tehdy nebyla a dodnes není vědoma, jak blízko jsme byli konce jedné éry kapitalismu. A možná i luxusu demokracie. Ale ti, kdo něco věděli, byli strachy bez sebe. Šéf senátního výboru Richard Burr měl potřebu se svěřit tisku, že v dnech krize volal své manželce, aby vybrala z bankomatu všechny peníze, které jí denní limit umožní a udělala to samé i další dny. Huffington Post to komentoval, že Richard Burr je fakt skvělý reprezentant svých voličů. Veřejně o hrozbě kolapsu bank nic neřekl, ale sám si snažil zachránit holý zadek.
Magazín Fortune citoval šéfa obřího fondu Pimco Mohameda El-Eriana, který také instruoval manželku, aby vybrala z bankomatu vše, co jí ATM dá, protože si nebyl jist, zda po pádu Lehmans Brothers banky otevřou.
Jedna z největších hvězd Wall Street Ken Griffin tehdejší situaci přirovnal k podmořskému zemětřesení, které na hladině ještě není vidět. „Mluvilo se o tom, že zkolabují Morgan Stanley a Goldman Sachs… Připravoval jsem se na nejhorší.“ Kongresman Paul Kanjorski podal v televizi C-SPAN detailní svědectví o vrcholu finanční krize v týdnu od pondělí 15. září 2008. „Ve čtvrtek nám ministerstvo financí sdělilo, že z trhu zmizelo během hodin 550 miliard dolarů. Byl to elektronický run na banky,“ řekl tehdejší šéf komise Kongresu pro dohled nad kapitálovými trhy. „Odhadovali, že pokud nedojde k masivnímu zásahu státu, do dvou odpoledne zmizí z bank 5,5 bilionu dolarů. To by byl konec.“ Kanjorski tak vládu obhajoval před rozzuřenými diváky, kterým vadilo, že americká vláda v tomto týdnu nalila do bank v roce 2008 několik set miliard dolarů (podobně se samozřejmě chovaly centrální banky v Evropě).
K nejhoršímu v roce 2008 nedošlo. A co dnes, o dekádu později? Když v seriálu Game of Thrones strážci Zdi varují, že „winter is coming“, hodně diváků má pocit, že mluví přímo k nim. Všeobecný neklid z toho, co může přijít, je cítit z každého zpravodajství. Zároveň to ale vypadá, že se vlády, banky, firmy a většina občanů chová, jako by globální byznys měl šlapat dál as usually. Je to zajímavý protiklad: na jedné straně obavy z toho, co se může stát. Na druhé straně chování jako by se nic stát nemohlo.
Autor ekonomických bestsellerů James Rickards v půlce února na vlivném americkém serveru pro investory Money Morning prohlásil, že již letos může dojít ke krizi, která bude výrazně větší než ta minulá. Se svou obvyklou precizností přednesl argumenty o tom, že nová krize bude znamenat: 1. konec liberálního kapitalismu. 2. nástup vlády tvrdé ruky. 3. ožebračení střední třídy. 4. oslabení role dolaru a dalších měn. 5. nástup nové světové měny, výhodné jen pro ekonomické elity.
Neběžel jsem hned pro mouku do Makra, abych si jí schoval ve sklepě, ale Rickardse sleduji pozorně. Když agentura Bloomberg vybírala tři nejdůležitější knihy o investicích do drahých kovů, zařadila tam také Rickardovu The New Case for Gold. Bloomberg napsal, že i optimisté by měli vědět, čeho se lidé Rickardsova formátu bojí. Šedesátník Rickards, právník z Connecticuttu, je veterán Wall Street, pracoval už pro Ronalda Reagana, jako konzultanta si ho najímala CIA, píše do Financial Times a dělal také v jednom velmi zajímavém výzkumném centru. Jmenuje se Los Alamos National Laboratory a ve 40. letech byla v jejím rámci vyvinuta první atomová bomba.
Dnes se vědci v Los Alamos věnují předvídání hrozeb pro národní bezpečnost. Názvy Rickardsových knih z poslední doby jsou opravdu depka: Death of Money, nebo Road to Ruin. „Laboratoř v Los Alamos předpovídá příchod další finanční krize s pravděpodobností 99 procent,“ říká James Rickard. A ptá se: Co budete dělat, až vám banka napíše, že váš přístup k bankovnímu účtu je odepřen?
Přečtěte si první díl Book of Change Jana Müllera:
