Bývalý londýnský starosta a hlavní tvář Brexitu v Konzervativní straně Boris Johnson se stal britským ministrem zahraničních věcí. Od nové premiérky Theresy Mayové jde o geniální krok.
Johnson totiž bude mít na starosti i vztahy se zeměmi Evropské unie. Kromě něj bude dojednávat Brexit další euroskeptik Davis Davis a mezinárodní obchod dostal na starost Liam Fox. Jednoduše řečeno: tábor zastánců Brexitu má v gesci zahraniční záležitosti, zatímco příznivci setrvání Británie v unii budou řídit domácí věci.
Odmítnout nabídku přitom Johnson fakticky nemohl, protože by byl vzápětí obviněn, že se zříká odpovědnosti za věci, které způsobil, což by ho do budoucna před voliči znemožnilo. Nabídku tak musel přijmout bez ohledu na to, zda ji chtěl.
Mayová tak fakticky začala „ničit“ tábor Brexitu a svou hlavní stranickou opozici, když euroskeptiky pověřila jednáním s EU v duchu „co jste si uvařili, to si taky snězte.“ Všechny nepříznivé věci a neúspěchy při vyjednávání hodí na tábor Brexitu.
Čtěte další komentáře autora:
Brexit odhalil bídu britské politiky
Mayová přinejmenším tuší, že jednání nebudou jednoduchá především ohledně lidí ze členských zemí EU, kteří pracují v Británii. Evropští politici totiž dali jednoznačně najevo, že pokud Británie chce mít přístup na jednotný evropský trh, tak musí povolit zároveň volný pohyb lidí.
Británie si tak bude moci vybrat, zda vyhovět populistickým náladám v britské společnosti a zakročit především proti pracovníkům ze střední Evropy (zejména Polákům) a poškodit tak naopak sektor finančních služeb, který přestane mít přístup na evropský trh. To ovšem povede k odlivu desítek tisíc pracovních míst z londýnského City, protože banky budou muset mít pobočku v zemi EU, aby mohli prodávat své služby. V opačném případě zastánci Brexitu sice potěší bankéře, ale již ne lidi hlasující pro Brexit.
Obou cílů zároveň – omezení imigrace ze zemí EU a zároveň zajištění přístupu na jednotný evropský trh – nemohou v současnosti Britové dosáhnout, protože jsou to oni, kdo tahá za kratší konec lana. Britská ekonomika je sice velká, ale nikoliv tak velká jako hospodářství zbylých sedmadvaceti členských zemí. Navíc vzhledem k argumentům zastánců odchodu v kampani ohledně Brexitu, které byly často lživé, může mezi evropskými a britskými politiky panovat i osobní nevraživost, což není zrovna podmínka k úspěšnému jednání. Euroskeptici jsou tak od začátku předurčeni k prohře, což jim Mayová jistě dá pocítit v pravý okamžik.
Tvrdá a bolestivá vyjednávání s Evropskou unií ale nemusí být jedinou věcí, kde se Johnson může znemožnit. Charismatický britský politik je totiž všechno možné, jen ne rozený diplomat. Za svou politickou kariéru stihl pourážet amerického prezidenta Baracka Obamu, prezidentskou kandidátku Hillary Clintonovou, ale rovněž ruského prezidenta Vladimira Putina. Evropskou unii pak kritizoval, že kráčí ve stopách diktátora Adolfa Hitlera.
Postořeký Johnson si proto bude muset dávat setsakramentský pozor, aby v zahraniční politice nepůsobil jako pověstný „slon v porcelánu“. Pokud se mu to nepodaří, tak jeho politické sebezničení je jen otázkou času. Což je ostatně i možný cíl jeho jmenování ze strany Mayové.
Čtěte také:
Veselí i zoufalství. Johnson jako ministr zahraničí vyvolává rozpory
Británie má premiérku, Camerona nahradila Mayová
