Vývoz zbraní do Ázerbájdžánu odkryl reálné možnosti českého zbrojního průmyslu. O vyspělých armádách si stále může nechat jen zdát.
“Kdybychom tam ty zbraně nedodali my, poslal by je tam někdo jiný.” Anebo: “Budeme se bičovat i za tenhle úspěch?” Reakce podobného vyznění si vysloužila zpráva, podle níž se na fotografiích z velkého zářijového cvičení ázerbájdžánské armády objevily zbraně, které vyrábí firmy koncernu Czechoslovak Group. Konkrétně tedy samohybné houfnice Dana M1M a raketomety RM 70 Vampir.
Sama společnost odmítla cokoliv komentovat. I přestože nejspíš chtěla původně zbraně do Baku vyvézt sama, což jí ministerstvo zahraničí nepovolilo s odkazem na embargo. Děla a raketomety do země zabředlé v dlouhodobém konfliktu se sousední Arménií dodala nejspíš izraelská společnost Elbit Systems. Do systémů Dana M1M a RM 70 Vampir na podvozcích Tatra měla montovat elektroniku a pravděpodobně figurovala i jako dodavatel.
Vyčítat Czechoslovak Group se toho moc nedá. Stejně jako každá jiná firma potřebuje vydělávat a hledá všechny příležitosti, které se v dnešním světě pro její zbraně nabízejí. A navíc ji fotky z Ázerbájdžánu ani příliš tížit nemusí. Houfnice a raketomety prodala do Izraele a nad jejich dalším osudem si může umýt ruce.
Co ale vývoz systémů vycházejících z mentality studené války odkryl, jsou skutečné možnosti českého zbrojního průmyslu. A není to hezký pohled. Firmy, které vyrábějí či montují velké zbraňové systémy, ani 28 let po revoluci nemají na to, aby vlastní produkcí zaujaly vyspělá vojska západního střihu.
Zbrojař v úzkých. O Strnadovu firmu se zajímá NBÚ
Jejich lovišti zůstávají postsovětská území a státy patřící původně k východnímu bloku nebo do sféry moskevského vlivu. Tedy země dodnes obtěžkané pověsti zaostalých a jednoduchých armád vyžadujících “blbuvzdorné” technologie s jednoduchým ovládáním.
Tam všude mají velkou výhodu firmy sázející na modernizace starších systémů. Nepřichází s kdovíjak ohromující přidanou hodnotou nebo vylepšeními. Nabízí desítky let zkoušené zbraně vyprojektované inženýry Varšavské smlouvy.
Hlavní otázkou teď není, jak se vlastně houfnice a raketomety do Ázerbájdžánu dostaly. Zajímat by nás spíš mělo, proč se fotkami s moderní těžkou technikou označenou razítkem “Made in Czech Republic” nechlubí vyspělejší západní země.
Čtěte další komentáře Ondřeje Stratilíka:
