Česko je pohádková země, přinejmenším ohledně politických průzkumů. 23. června ovládla všechna hlavní média senzační zpráva, že ČSSD předstihla ve volebních preferencích agentury CVVM hnutí ANO, „které výrazně propadlo“, takže teď by o procentní bod vyhrála volby.
Jenže pak se během následujícího týdne stalo něco, co se stává jen v českých pohádkách s Honzou: v průzkumu agentury STEM ANO předstihlo ČSSD o víc než 10 procent. Ani zprávě o tom, že ANO „výrazně zvýšilo náskok před ČSSD“, samozřejmě nešlo utéct. Ušetřeny jí zůstaly snad jen webové pornostránky.
Jen pro kontext: ANO vede v průzkumech stabilně už dlouho, víceméně se mění pouze jeho náskok před ČSSD. Ten je pro změnu podle mého soukromého průzkumu zhruba úměrný tomu, jak moc v televizi nahlas přemýšlí ministryně práce z ČSSD Michaela Marksová. Když mlčí, tak se ČSSD na ANO mírně dotahuje; když nás trestá nápady, pak ČSSD padá.
Přečtěte si další komentáře autora:
Proč je Sládek správný prezidentský kandidát
Jan Švejnar (ne)chce být prezidentem. Už zas
České peklo s volebními průzkumy má několik důvodů. Obvyklými pachateli jsme jako obvykle i my novináři, kteří hausnumera dokola automaticky zveřejňujeme jako hlavní zprávy, navíc většinou bez kontextu. A když už ho hrdě přidáme, pak vypadá jako ve zmíněných případech: jeden týden podle nás ANO klidně výrazně padá, zatímco po víkendu výrazně zvyšuje náskok. Proč, s tím už si nelámeme hlavu.
A zvlášť, když ze všech průzkumů nápadně vybočí právě ten od CVVM spadajícího pod Sociologický ústav Akademie věd. Jak moc politické strany průzkumy preferencí řeší, ukázaly nedávno hacknuté emaily premiéra a šéfa ČSSD Bohuslava Sobotky. Jeho politický poradce Oto Novotný v nich píše Janu Hartlovi ze STEM, že ČSSD vůbec nepotěšil předešlý průzkum, v němž výrazně zaostává za ANO. Takže příště… Jen pro jiný kontext: průzkumy stojí statisíce korun a třeba již zmíněnou ČSSD vyjdou ročně na víc než milión.
Jde tedy o vzájemně výhodný byznys: strany potřebují z různých důvodů pravé (hlavně pro sebe) i cinknuté (hlavně pro média a veřejnost) průzkumy, zatímco agentury potřebují strany-zákazníky. Problém je, že malé Česko je agentur podobně plné jako heren. Některé dokonce připomínají spíš filiálky politických stran.
Mýto: další téma, které rozděluje koalici V koalici je zaděláno na spor kolem výběru mýta |
Princip je totiž prostý: cinknutý průzkum vás dostane do médií a do povědomí lidí. Nebo může udržet nepopulárního šéfa strany ve funkci. Anebo ho může přesvědčit, že je trochu větší než ve skutečnosti. Tahle záludná nemoc naposled ukázkově nakazila velikána Jiřího Paroubka; díky štědrým předvolebním průzkumům v roce 2010 si říkal presumptivní premiér s takovou pýchou, že radši padl ještě během druhého volebního dne.
V předních světových médiích se s průzkumy pracuje úplně jinak. Zaprvé se v nich neobjevují čísla agentur s reputací autobazaru. A zadruhé nikdy nebývají samotnou větší zprávou, ale její pouhou součástí. A to často navíc až tehdy, pokud potvrzují spolehlivější trend, který s větší pravděpodobností vyloučí, že z někoho uděláte presumptivního premiéra, načež ho volby korunují do role šéfa LEV21. Ale možná je to tím, že čeští novináři nemají platy jako jejich němečtí kolegové, jak rádi říkají naši lékaři.