Nenápadně vyhlížející zákon původem ze státu Wisconsin má šanci na desetiletí zlikvidovat volební šance Demokratické strany.
Také si myslíte, že Donald Trump v Bílém domě je nefalšovaná katastrofa? Pokud ano, je s vámi plus minus zajedno asi 70 procent Američanů, kteří na konci května řekli, že jsou nespokojeni s jeho výkonem prezidentské funkce. Od toho jsou tu volby, řeknete si teď možná; tyhle necelé čtyři roky je nutné nějak přežít a potom není při tomhle vývoji možné, aby Trump uspěl znovu. A pak si všichni oddechneme. A republikáni si mezitím u voleb pěkně odnesou, že Trumpa nechali jančit tak dlouho.
O volbách však nerozhoduje jen tak nějaký dojem, nýbrž peníze; to sice všichni víme či alespoň tušíme, ale málokdo dokáže tenhle poznatek účinně převést do praxe. Američtí republikáni to svedou - a díky tomu mají v ruce prostředek, jímž mohou sami sebe udržet u moci, jak dlouho se jim zachce (skoro).
Ona zbraň nemá nic společného s Trumpem a jeho lobotomickým způsobem vládnutí. Pochází ze státu Wisconsin od kanadských hranic, je na první pohled docela nenápadná, ale představuje existenční ohrožení pro hlavního konkurenta republikánů, Demokratickou stranu.
Nenápadný guvernér
Pamatujete Scotta Walkera? Před zhruba dvěma lety se vrhl z wisconsinského guverérského křesla do republikánských prezidentských primárek; záhy odpadl, když se začalo říkat, že není dost erudovaný (což je vzhledem ke konečnému výsledku voleb legrační, ale takový už je svět). Tedy tento Scott Walker se může stát nejdůležitějším republikánem od Ronalda Reagana, Abrahama Lincolna nebo kterého velikána si vyberete. Před pěti lety prosadil spolu s wisconsinským Kongresem zákon, jenž ochromil tamní demokraty natolik, že jsou de facto mimo hru.
Onen zákon číslo deset, jak vešel v povědomí, činí následující:
1) Přijetí žádného státního zaměstnance (tím je myšleno zaměstnanec státu Wisonsin) do pracovního poměru nemůže být podmíněno vstupem do odborářské organizace.
2) Žádný státní zaměstnanec nesmí být nucen platit odborářům. (Dosud to byla dvě procenta z platu.)
3) Žádná státní organizace nesmí automaticky strhávat z platu svých zaměstnanců poplatky, které jsou odborovým organizacím. Kdo chce, musí odborářům peníze osobně převést na účet nebo napsat šek.
4) Odbory státních organizací nebudou mít žádné slovo při vyjednávání o výši příspěvku k důchodovému zabezpečení svých členů.
5) Každá odborářská organizace musí jednou ročně uspořádat hlasování, v němž je na každém jejím členovi, aby aktivně potvrdil, že chce, aby jeho zájmy dotyčná organizace nadále zastupovala.
Jestli vám to nepřipadá dramatické, není divu. V době svého přijetí zákon nijak vášnivou debatu nevyvolal a od té doby se v politice děje tolik věcí, jež přitahují pozornost (například když prezident Trump tweetuje dosud neznámé slovo „covfefe“) - kdo by se staral o odbory ve Wisconsinu?
Půl miliardy za čtyři roky
Grover Norquist, muž, jenž si udělal kariéru z boje proti příliš vysokému zdanění (pro zjednodušení, pod něho je příliš vysoké jakékoli zdanění), však má lepší oko. Minulý týden publikoval na serveru Ozy.com pozoruhodnou statistiku výsledků pětiletého působení řečeno wisconsinského zákona.
Přečtěte si také esej Daniela Deyla:
Esej: Trump na pokraji odvolání
Zhruba třetina odborářů mezi státními zaměstnanci, 135 tisíc lidí, od té doby z odborů vystoupila a přestala platit jakékoli peníze. V důsledku toho přišli tamní odboráři během čtyř let o bratru půl miliardy dolarů.
To samo o sobě je pekelné číslo už na první pohled. Vtip je v tom, že na odborářských penězích je Demokratická strana velmi závislá. Teď není řeč o částkách, které vyberou na kampaň prezidentští kandidáti (i když i tam hrají odbory svoji roli). Jde o provoz sítě aktivistů, kterou odborové peníze pomáhají udržet v chodu na lokální úrovni; tedy o ty lidi, kteří nakonec tisknou letáky, běhají ode dveří ke dveřím a přesvědčují sousedy, aby volili pana XY namísto pana YZ. A shodou okolností právě na lokální úrovni je členství v odborech nejsilnější. Budování takové sítě shora ad hoc kvůli jednotlivým volbám pochopitelně stojí podstatně víc peněz než její pouhé udržování.
A v tom tkví podstata závažnosti řečeného zákona. Zhruba polovina winsconsinských odborářů jsou státní zaměstnanci (tak je to i v celých USA). Když jich třetina zmizí, znamená to tedy pro demokraty nominálně propad v příjmech z odborů jen o šestinu, hrubě spočteno. Ve skutečnosti však je ztráta sítě volebních aktivistů podstatně dražší, jakkoli se to špatně kvantifikuje.
Zákon funguje
Výsledek? Ačkoli odboráři zkoušeli všechno možné, Scott Walker po přijetí zákona znovu vyhrál volby a jeho republikáni dokonce od té doby zvýraznili svoji převahu ve státním Kongresu. A v prezidentských volbách ve Wisconsinu poprvé od roku 1984 vyhrál republikán. Kromě toho v listopadu obhájil své křeslo i senátor Ron Johnson, jenž byl tipován jako nejpravděpodobnější poražený ze všech republikánských senátorů. Dělá to divy.
Ten efekt pochopitelně nezůstal pod pokličkou. Dnes má téměř polovina států americké unie - plných pětadvacet - republikánského guvernéra i Kongres. Kolik z nich se bude snažit Walkera a jeho fígl napodobit? Podle Norqvist uvádí, že v osmnácti řečených států je již příprava zákona o státních odborech, jenž kopíruje ten wisonsinský, v plném běhu.
To by mohlo znamenat naprosté ochromení, nebo přinejmenším citelné oslabení Demokratické strany. A je klidně představitelné, že špičky republikánů usoudí, že mírně lobotomický prezident, slabý a tudíž snadno ovladatelný, je to nejvýhodnější, co si mohou v roce 2020 přát. Trochu z toho běhá mráz po zádech.
Dále čtěte:
