Potíž s daňovou reformou ČSSD je jenom jedna: vyšší daně pro více produktivní zaměstnance nejsou dobrá odpověď na nízkou produktivitu. Ale to je přesně to, co ČSSD dělá.
ČSSD se rozhodla vědomě a dobrovolně vydat proti proudu, a zvedat mezní míru zdanění jak u fyzických osob, tak u korporací. Očekává, že solidární zmáčknutí příjmově nadstandardních jednotlivců a firem přetaví zákon velkých čísel ve volební výsledek, který umožní vytvořit levo-levou povolební koalici, neboť Bohumín je pasé. Ne že by si mohli bůhvíjak vybírat, ale volba je to z historického hlediska krušná. Navíc, řečeno s Járou Cimrmanem, nemusí to stačit.
Vcelku nemá smysl připomínat, že zavádět znovu více pásem u zdanění osobních příjmů znamená bez dalších úprav nikoli zjednodušení, ale naopak nárůst složitosti správy daně a výsledek pravděpodobně nenaplní fiskální očekávání. O nějakou daňovou eleganci v předvolebním boji koneckonců nejde, a kdo byl schopen vnímat to, s čím se bojovalo v prezidentských volbách v Americe nebo kolem Brexitu v Británii, bude souhlasit. ČSSD sází na téma, které není otevřeně proticizácké a v podstatě je od levostředové strany očekávatelné. Kdybych chtěl být doopravdy vlídný, pak řeknu, že se ČSSD snaží být v rámci mantinelů předvolebního roku v podstatě fiskálně i jinak zodpovědná.
Kalkulačka: Spočítejte si, jak by se vás dotklo progresivní zdanění
ČSSD říká, že ostatní věci, které ovlivňují daňový základ a efektivní sazbu daně, chce ponechat beze změny, a to včetně konceptu superhrubé mzdy. Tenhle koncept byl, popravdě řečeno, v zemi s povinným sociálním a zdravotním pojištěním ze zákona vždycky jenom intelektuálně dosti pokleslým pokusem o optické snížení daňové sazby, takže vytírání zraku, tehdy z pravé strany spektra.
ČSSD si superhrubou mzdu nakonec osvojila, ale obarvila ji k obrazu svému zaváděním více daňových pásem, přičemž druhé nejvyšší pásmo 25 procent naskakuje od 40 001 korun měsíční superhrubé mzdy, a horní pásmo 32 procent od 50 001 korun. Tohle popravdě řečeno představuje docela hezký příspěvek k získání „opinion leaders“ z řad profesionálních vrstev, přičemž i na mnohé lékaře se dostane a ordinací jednou za čas projde každý. Nevím nevím, zda to v Lidovém domu opravdu do důsledků promysleli.
Zamezení průsakům v podobě přeskočení ze zaměstnaneckého poměru do živnostenského podnikání, kde je efektivní zdanění příjmů výrazně nižší, vyžaduje další administrativní zásah a v logice věci by na něj mělo také dojít. ČSSD by k němu ráda přikročila již dávno, ale politický náklad bude značný, takže jsem velice zvědav, zda na živnostníky bude v rámci své autodafé pamatovat ještě před volbami. Předpokládejme, že ne, ale zároveň nemůžeme očekávat, že to potenciální oběti neprokouknou.
Celkové zdanění práce v Česku je kvůli sociálním daním vysoké, což není v rozporu s tím, že celkové náklady práce jsou ve srovnání se západní Evropu nízké, na což trvale upozorňují české odbory a chytla se toho také ČSSD. Obojí je totiž pravda a jistěže lze souhlasit s tím, že problém tkví v produktivitě, ale na něj konzistentně nedovedeme najít adekvátní odpověď, ačkoli na ničem jiném samozřejmě budoucnost Česka nezáleží víc.
Potíž je v tom, že vyšší daně pro více produktivní nejsou dobrá odpověď na nízkou produktivitu, což ČSSD svojí daňovou reformou přesně dělá.
Jak říká můj známý, hoteliér, tržby za včera neobsazený pokoj už nikdy nedostaneš zpátky. Historie tomu chtěla, že jsme se nemohli svézt na „nádherných třiceti letech“ poválečné obnovy Evropy a po roce 1989 jsme museli značnou část kapitálové zásoby, dílem zchátralé a nepoužitelné, dílem specializované na trh, který s pádem sovětského impéria zanikl, odepsat. Část jsme odepsali vlastními chybami, ale byl to menší díl. Dostali jsme druhou šanci v podobě obrovského trhu Evropské unie, ale nikoli již v národní režii, neboť kapitál tu nebyl, a také mnohem pomaleji rostoucího odbytiště, protože rychlá tempa růstu v západní Evropě byla ta tam.
K daňovým návrhům ČSSD čtěte také komentář Vladana Gallistla:
ČSSD se paskvily snaží získat zpět „svého“ voliče
Dnes žijeme s konsekvencemi a frustracemi toho, že jsme dvourychlostní ekonomikou. To bych nám tak nevyčítal, ale musíme umět přijmout tu výzvu, přičemž adaptabilita byla vždy naše přednost. Na jedné straně tady existuje sektor firem pod zahraniční kontrolou, které mají srovnatelnou mezinárodní produktivitu a platí sice v průměru lepší české mzdy, ale transferují zisky do zahraničí. Je to sice z pohledu vlastence hluboce iritující, ba frustrující, ale co byste asi tak na jejich místě očekávali, když oni ten kapitál měli a my ne, personálu se nedostává a vysoce kvalifikované pracovní síly už vůbec ne a vlády mezinárodních korporací budou tlačit na investice v mateřských zemích?
Dokud se to bude vyplácet, pak firmy pod domácí kontrolou, ty s tou druhou rychlostí, s výrazně nižší tvorbou přidané hodnoty na pracovníka, s nižšími mzdami i rentabilitou, vždycky přeplatí.
Frustrující je to nesmírně, jenže mnohem lépe než marginálně nižšími korporátními daněmi pomůžeme českým firmám odbouráním naší vlastní byrokracie, jež pro malé a střední firmy představuje disproporční nákladové břemeno. Navíc malé české firmy jsou relativně zatíženy vysokými celkovými náklady práce, protože z hlediska využití výrobních faktorů nejsou kapitálově intenzivní. Zvedání mezd je zatěžuje disproporčně. Inkorporace je nevýhodná, protože mít zaměstnance je drahé kvůli sociálním daním, zejména když jim máte vyplácet plné tržní mzdy a z toho odvody, k čemuž je nutí EET.
Takže my si tu nízko produktivní, duální ekonomiku s vysokými transakčními náklady, ale velmi silnými perverzními stimuly, vyrábíme samozřejmě sami. ČSSD na jedné straně snižuje zdanění malých formálních firem, na straně druhé zvyšuje přes příjmové daně fyzických osob stimul přechodu do nízkého zdanění živnostníků, a velké firmy, zejména v separátně daněných sektorech, pozitivně irituje. Sází na procenta voličů, kterým daně snižuje. Otevřela karty a každý ji bude moci přebít. Už jsme to jednou viděli a dopadlo to v roce 2006 fiskálně strašně. Je to pro ČSSD svého druhu autodafé. Oj vej.
Přečtěte si další komentáře autora:
