Za letošní přebytkové hospodaření státu by Miloš Zeman navrhl Andreje Babiše nejraději na Nobelovu cenu. Ve Sněmovně neopomněl méně chápavým, což jsou v jeho pojetí prakticky všichni, zdůraznit, že šlo o bonmot. A tak si autor této glosy také neodpustí bonmot, že by si náš ministr financí Nobelovku nepochybně zasloužil, ovšem pouze v případě, že by se udělovala v disciplíně „Chlubení se cizím peřím“.
Dobré výsledky fiskálu v posledních dvou letech jsou dány za prvé masivním růstem ekonomiky, který začal ve čtvrtém kvartále roku 2013, tedy před nástupem této vlády, a za druhé dočerpáním evropských dotací na investice realizované v konci minulého rozpočtového období EU. Kromě toho nelze pominout, že minulá vláda nadvakrát zvýšila DPH, aby vytvořila rozpočtový polštář pro spuštěnou penzijní reformu, kterou tato vláda zastavila, ale těch téměř padesát miliard daní navíc si nechala.
Když k tomu přidáme letošní masivní sešup investic prakticky do všeho, dostaneme se k letošnímu veleúspěšnému výsledku celkem snadno. Na příští rok se plánuje po přebytkovém rozpočtu šedesátimiliardový deficit. Ale slyšíme, že to není vůbec důležité, protože důležité je, jak to nakonec dopadne. Tak proč ten rozpočet vůbec schvalujeme?
Přečtěte si polemiku Pavla Párala a Andreje Babiše na téma EET:
Babiš reaguje na Párala: Štvanice na EET pokračuje
Páral odpovídá Babišovi: Už je to tady, hospodští budou zdražovat
Přitom dál už budou podmínky pro fiskál jenom horší. Nové dotace nenabíhají nějakým závratným tempem, ale především ekonomická data přicházející ze statistického úřadu už několikátý měsíc signalizují zřetelné brzdění ekonomiky. Stavebnictví už asi padlo na dno, ale vzhledem k stále se zhoršujícím parametrům stavebního řízení se určitě zvedat nezačne. Růst průmyslu už je nevýrazný. Vládní investice, stejně jako soukromé jsou mizerné a spotřebitelská poptávka to nevytrhne. Zato se v opojení ze zázračně naběhlých příjmů valorizují kdejaké dávky, počty státních zaměstnanců masivně rostou a jejich platy také. A to ten útok na kapsy daňových poplatníků v předvolebním šílenství ještě přijde – premiér Sobotka se tím vůbec netají.
Úrok požadovaný za půjčky státu začal růst a vzhledem k tomu, že současný ministr financí ještě zkrátil už tak příliš krátkou průměrnou dobu splatnosti vládních dluhopisů, porostou brzy náklady na obsluhu státního dluhu o nemalé miliardy.
Nic z toho nezajímá ani ministra financí, ani premiéra. Hlavně aby to vydrželo do švestek. To totiž budou volby.
Přečtěte si další komentáře autora:
