Včera se newyorská burza dostala na nový rekord, když klíčový ukazatel burzy – index Dow Jones – prolomil hranici 22 tisíc bodů. Americké burzy přitom rostou již od 9. března 2009, což představuje druhý nejdelší býčí trh v historii USA. Déle rostly ceny amerických akcií bez cenového propadu přesahujícího dvacet procent jen mezi prosincem 1987 a březnem 2000.
Na rozdíl od minulosti není hlavním hybatelem růst výkonnosti hospodářství USA, ale americká centrální banka Fed, která pumpovala od krize až do října 2014 desítky miliard dolarů do ekonomiky. Peníze se pak přelily rovněž na finanční trhy, což přispělo k růstu cen akcií.
Výsledkem je, že podle některých ukazatelů (například CAPE ratio; cyklicky očištěný poměr ceny akcie k ziskům na akcii) jsou americké akcie předražené ve srovnání s dlouhodobým průměrem. Jsou dokonce dražší, než před finanční krizí v roce 2008. Naposledy byly akcie dražší jen během technologické bubliny na přelomu tisíciletí.
Ceny akcií už se navíc v posledních letech přestaly řídit finančními ukazateli a táhnou je nahoru jen očekávání. A ty jsou spojená jednak s novým americkým prezidentem Donaldem Trumpem a jednak s novými technologiemi.
Stejně jako před sedmnácti lety se proto objevují ve slovníku obchodníků na burzách nejdražší slova na světě: „tentokrát je to jiné“. Trump totiž podle nich prosadí daňovou reformu a bude pumpovat peníze do obnovy infrastruktury, což rozžhaví americkou ekonomiku doběla a pomůže zvýšit zisky korporací.
Index Dow Jones:
Zdroj: IEconomics.com
Ve svých nadějích ale hráči na trzích zapomínají, že s prosazením radikálních změn bude mít Trump potíže, což ukazují tahanice o zrušení Obamacare. Prezident totiž naráží se svými plány i u „svých“ Republikánů, kterým se čím dál víc zajídají pletky jeho štábu s Rusy. Bude proto čelit nejen opozici v podobě Demokratů, ale rovněž vnitrostranickým oponentům. S daňovými úlevami to proto nebude zas až tak horké.
Navíc snížení zdanění společností by vedlo k výpadku příjmů a zůstává tak záhadou z čeho by pak Trump financoval svůj velkolepý plán na obnovu infrastruktury, kam by měl postupně připlynout bilion dolarů.
Jediným možným výsledkem je obří schodek, což znamená, že by se firmám zdražilo financování jejich investic. Stát by totiž musel vydávat stále více dluhopisů, což by hnalo úroky vzhůru. V dlouhodobé perspektivě nejde o nic, co by mělo hnát akcie nahoru.
Rovněž očekávání spojená s novými technologiemi mohou narazit na tvrdou zeď reality. Ostatně jako během technologické bubliny, kdy se hodnota společností, které nevydělaly ani dolar, počítala v desítkách miliard dolarů. Nyní se stačí podívat na Snap, Teslu, Uber a další, které mají sice skvělé promo, ale prodělávají. Je jisté, že nemohou prodělávat donekonečna.
I největším fandům průkopnických firem totiž dojde trpělivost, když se jejich investice bude zmenšovat místo toho, aby přinášela výnosy. Pokud nezvládnou tyto firmy naplnit očekávání investorů a nezačnou vydělávat, potká je stejný osud jako například hvězdy internetového vyhledávání AltaVistu či Lycos, které zmizely v propadlišti dějin.
Přečtěte si další komentáře autora:
