Není opravdu jednoduché pochopit, jak vlastně funguje fiskální politika této vlády. Skoro by se zdálo, že tady žádná politika není a veřejné finance nikdo neřídí.
Letošní hospodaření mělo skončit sedmdesátimiliardovým deficitem, což se nepochybně nestane. Ministr financí do médií hlásí, že možná bude přebytek a on hospodaří nejlépe od revoluce. Pak vyrazí obhajovat do Sněmovny šedesátimiliardový schodek jako dobrý kompromis v rámci vládního programu. Rozpočet vychází z toho, že ekonomiky oproti letošku ještě zrychlí a příjmy poskočí o velmi neobvyklých pět a půl procenta oproti letošnímu rozpočtu, což dělá 64 miliard. Výdaje pak jen o čtyři a půl procenta, tedy o 54 miliard.
Jenže už teď je jisté, že základ, z něhož se má dovíjet růst příjmů příští rok, bude minimálně o čtyřicet miliard vyšší. Takže dvě třetiny vládního plánu vypotí čeká ekonomika hravě už letos. Jestli přidají příští rok daňové příjmy opravdu pět a půl procenta oproti letošní realitě, což s ohledem na letošní vývoj není vyloučené, budou nakonec rozpočtové příjmy vyšší o více než sto miliard.
Ale čert ví, jak to bude, když ministerstvo financí lautr nic netrefuje. Dokonce ani výdaje. Zejména ty investiční, v nichž je letos rozpočtováno rekordně nízkých 78,5 miliardy a zatím se prostavělo nějakých čtyřicet.
Přečtěte si další komentáře autora:
Premiér pak přesvědčuje veřejnost, že investice do infrastruktury jsou opravdu prioritou této vlády, ale v rozpočtu na příští rok na ně má 103 miliard, což je o deset miliard méně, než v roce 2012, kdy všichni keynesiáni mezi Aší a Lanžhotem křičeli, jak zlý Kalousek vraždí českou ekonomiku. Člověk je z toho drobet jelen. Víc je prý méně, červené kolečko je prý modrý čtvereček a válka je mír.
Objektivně vzato je to asi nezbytný důsledek koaličních vztahů této vlády. V situaci, kdy spolu ministr financí a premiér nespolupracují a netáhnou jedním směrem, stávají se veřejné finance kořistí resortních ministrů, kteří do státní kasy chodí jak do špajzu a berou si, co je napadne.
V návrhu rozpočtu jsou jako priority uvedeny přidání tomu, navýšení tamtoho, rozšíření oného. Ale proč jde zrovna o tyto priority není jasné. Nebo spíše je. Asertivita ministryně Marksové nezná mezí a priority rozpočtové politiky určuje zřejmě s kamarádkami ve feministickém klubu. A Babiš má evidentně úplně jiné priority, než fiskál, a tak situaci neřeší, nebo možná ani řešit neumí, protože týmová spolupráce, která je ve vládě nezbytná, je pro něj prázdným pojmem.
Jinak jsme mohli mít veřejné finance díky souběhu vnějších i vnitřních faktorů nejzdravější v Evropě a rozpočet přinejmenším střednědobě vyrovnaný a připravený na další problémy světové ekonomiky, které nesporně přijdou. A taková šance nechodí kolem zrovna příliš často.
Dále čtěte:
Vládní koalice se neshodla na snížení DPH. Do voleb se daň nezmění
Babiš chce dokončit rok s vyrovnaným či přebytkovým rozpočtem
