Na Jaroslava Klemeše se bude vzpomínat především jako na nejdéle žijícího parašutistu seslaného do protektorátu. Důležitý vzkaz jeho života však tkví i v tom, jak se o něj „postarali“ komunisté.
Až v pondělí 14. srpna odpoledne začne pohřeb s válečnými poctami, dá se čekat, že kolem strašnického krematoria v Praze se seřadí i většina výsadkového praporu z Chrudimi. Jaroslav Klemeš byl jejich patronem. Snažil se být při každé větší události či slavnosti jednotky.
V posledních letech hlavně tiše pozoroval. Anebo když se jej zeptali novináři, zhodnotil um dnešních českých výsadkářů a chválil, jaké vymoženosti používají.
Na oficiálních akcích jej uváděli vždy jako posledního žijícího výsadkáře, který byl vyslán z Velké Británie do Československa. V únoru 1945 dopadl kousek od Nasavrk, vysílal zprávy na západ a se svou vysílačkou Anna se zapojil i do Pražského povstání, když přijímal a vysílal zprávy pro povstalecký štáb.
A jako o posledním žijícím parašutistovi se o něm mluvilo a psalo i v pondělí 7. srpna 2017, kdy pětadevadesátiletý Klemeš ve střešovické Ústřední vojenské nemocnici zemřel.
Ovšem síla jeho osobnosti rezonovala ještě v něčem jiném. Byl jedním z posledních, kteří mohli z osobní zkušenosti vyprávět a popisovat, jak zhovadile se stát hned po roce 1948 choval k těm, kdo vybojovali jeho svobodu. Možná až do smrti „strašil“ ty, kdo komunistickému režimu a jeho zrůdnostem před rokem 1989 aktivně pomáhali.
Jako příslušníka československé armády Klemeše zatkli už na podzim roku 1949. Ve vykonstruovaném procesu byl odsouzen ke třem letům vězení, několik měsíců strávil na samotce. Ani pak ale na svobodu nemohl. Přímo z Borů jej na další dva roky převezli do tábora nucených prací ve Všebořicích u Ústí nad Labem. Lágr vznikl z internačního tábor pro Němce, bezprostředně po válce jich tu zahynulo několik stovek.
Když Jaroslav Klemeš prožil i tuhle „epizodu“, do vojska se nevrátil. Režim mu to nedovolil. Mohl pracovat jen jako dělník ve stavebnictví či řidič.
Generálporučík Klemeš zdaleka nebyl jen posledním žijícím parašutistou. Připomínal, jak komunistická strana na dlouhá desetiletí rozvrátila hodnoty a základní principy. A i když třeba jen tiše seděl a sledoval chrudimské výsadkáře na nebi, každý kolem něj vnímal, jak hluboké rýhy tady po minulém režimu stále zůstávají.
Přečtěte si další komentáře Ondřeje Stratilíka:
