Britská premiérka Theresa Mayová na začátku týdne dala zřetelně najevo, že si vybrala tvrdý rozchod s Evropskou unií včetně odchodu z jednotného evropského trhu. Dala tak přednost omezení imigrace z ostatních zemí Evropské unie a to zejména z Polska.
Hard brexit přitom bude jednoznačně daleko více bolet Británii. Řada ekonomů sice poukazuje na to, že země Evropské unie (EU) včetně České republiky mají obchodní přebytek s britskými ostrovy. Zapomínají však na zásadní věc, jak jsou obchodní vztahy pro jednotlivé hráče významné.
Britský export do EU představoval v roce 2015 220 miliard liber, což je okolo třinácti procent britského hrubého domácího produktu. Naopak do Británie míří z kontinentu zboží a služby v hodnotě 290 miliard liber, což je do pěti procent HDP zbylých evropských zemí.
Zpřetrhání vazeb by tak jednoznačně více bolelo Brity. V ekonomice navíc platí, že vyhrává ten silnější a to je přece jen zbytek EU, který představuje daleko větší trh.
Velikost ekonomiky zbývajících sedmadvaceti zemí byla totiž v roce 2015 podle údajů Eurostatu 12,59 bilionu PPS (jednotka pro převod podle parity kupní síly), zatímco britská ekonomika představovala zhruba dva biliony, což je šestkrát méně. Trh zbývajících členů pak představuje 445 milionů spotřebitelů oproti 65 milionům v Británii.
Přečtěte si rozdílný názor Pavla Párala: Brexit natvrdle
Rozdílu ve velikosti ekonomik jsou si ostatně vědomy i britští politici včetně premiérky Mayové. „Vím, že jsou zde hlasy volající po dohodě, která by potrestala Británii a odradila ostatní země od toho, aby šly stejnou cestou,“ prohlásila Mayová. „Byl by to čin katastrofálního sebepoškození pro země Evropy. A nebyl by to přátelský čin.“
V politice ale o přátelství nejde. Jde o moc. A současná evropská politická garnitura je ohrožována populistickými věrozvěsty toho, že bez „zlého“ Bruselu bude líp. Pochopitelně, že nebude, což dokládá i příklad britského populisty číslo jedna Nigela Farage, který pár hodin po vyhlášení výsledků Brexitu bezostyšně popřel sliby z kampaně. Žádných 350 milionů liber týdně do britských nemocnic jednoduše nepůjde.
Evropští lídři už proto dali jasně najevo, že žádné „vybírání hrozinek“ nehrozí. A země mimo EU musí mít podle nich horší podmínky, než členské země. Žádné ohledy na Brity proto nikdo brát nebude.
A to pochopitelně postihne rovněž Londýn jako finanční centrum, přestože si Mayová namlouvá opak. „Znamenalo by to, že evropské firmy ztratí přístup k finančním službám londýnského City,“ uvedla k možným dopadům, pokud jednání budou složitá.
Čtěte další komentáře autora:
Nebezpečné výroky
Co spustí další krizi? Opět reality
V příštím roce se ukáže, kdo plaval nahý
Je ovšem otázkou, zda po ztrátě přístupu na jednotný evropský trh, nezůstane z londýnského finančního centra jen osekané torzo. Londýnu vážně hrozí, že přijde o vypořádání derivátů navázaných na euro a úrokové sazby na půjčky v eurech. Navíc je zřejmé, že z britské metropole odejdou celé části velkých bankovních domů, aby si zachovaly svůj byznys v Evropské unii.
V ohrožení je podle britské lobbistické skupiny TheCityUK téměř 70 tisíc pracovních míst v dobře placeném finančním sektoru, což by pochopitelně odnesl sektor služeb v Londýně neboli drahé restaurace, bary nebo například fitka.
Tisíc bankéřů chce odvelet z Londýna na kontinent HSBC, švýcarská UBS a na polovinu chce snížit počet zaměstnanců v londýnské odnoži americká banka Goldman Sachs.
Vzhledem k tomu, že finanční služby patří mezi tahouny britské ekonomiky, je zřejmé, že Británii a její hospodářství rozhodně nečekají lehké časy. A to ještě sněhová koule, která se bude valit dolů z kopce, ještě ani nevznikla.
