Jan Pleyer: Znečištění, klíčový problém Číny

28. 6. 2016

V médiích se v poslední době objevuje řada návodů jak začít podnikat a obchodovat v Číně. Sám jsem uváděl konkrétní doporučení jak obchodovat, čeho se vyvarovat a jak vybrat zaměstnance. Existuje ovšem také jeden pádný důvod, který ovlivní řadu podnikatelů a vyslaných zaměstnanců, proč se do Číny nepouštět. Jen špatný manažer zavírá oči nad problémy a nezvažuje obě strany mince. Pojďme se podívat, co vede řadu zaměstnanců nabídky v Číně nepřijmout.

Nevíte, co jíte

Po několika světových aférách s otravami dětí a zásadním porušováním pravidel výroby potravin je evidentní, že s kvalitou potravin v Číně může být problém. Neomezené možnosti trhu a honba za ziskem mají za důsledek, že člověk si nemůže být nikdy úplně jistý, co opravdu jí. Vláda sice po skandálu s padělaným dětským mlékem zavedla tvrdé postihy, přesto je stále na místě velká opatrnost. Většina movitých Číňanů nadále preferuje importované potraviny a z místních produktů konzumuje jen ty dražší. A vzhledem k znečištění životního prostředí – tedy vod a ovzduší, nelze velké zlepšení kvality potravin očekávat. Neustálý růst dovozu potravin to jen dokazuje.

Nevíte, co pijete

Hlavní část čínské velkovýroby a průmyslu se rozkládá v oblasti hlavních toků a u pobřeží. Absence pravidel ochrany životního prostředí se přitom drasticky na míře znečištění vod podepsala. Pohled na satelitní snímky pobřeží a delt řek leccos napoví. I přes obrovské čistící stanice stále většina domácností musí investovat do vícenásobné filtrace a česká realita kvalitní pitné vody z vodovodů tak zůstává v rovině sci-fi.

Nevíte, co dýcháte

Kvalita ovzduší je dlouhodobě nejpalčivějším a nejtěžším ekologickým problémem nové Číny. Pojďme nahlédnout na realitu pohledem Evropany žijícího v Číně:

Před rokem 2012 se o znečištění v průmyslových částech Číny vědělo, ale toto téma nebylo veřejné a informace o úrovni znečistění se daly zjistit jen z několika málo dostupných zdrojů. Místní občané raději sami smog „podomácku“ měřili a kupovali si do domácností vlastní filtry.

Zlomem k lepšímu bylo měření ambasád a konzulátů USA, které zveřejňovaly výsledky na internetu a v mobilních aplikacích. V roce 2013 se pak Čína rozhodla toto měření standardizovat, stanovila pravidla pro vyhodnocení AQI (air quality index) a zlepšila informovanost veřejnosti. Například v Pekingu došlo v roce 2015 k označování hromadné dopravy barevnou vlaječkou dle stupně znečištění. Školy začaly přizpůsobovat programu výuky aktuálním hladinám smogu, na ochranu před vlivem znečistění se zaměřila i média. Je zde tedy přece jen určitý posun a ochota Číny řešit problém, který byl dříve tabu.

Piknik? Záleží na AQI

Jako Evropana by mne nikdy nenapadlo, že sám se budu řídit aplikací ukazující vývoj AQI. Úroveň znečištění se pro mě stala stejným pomocníkem jako předpověď počasí. Většina lidí už bere jako normální, že plánuje své aktivity, výlety, sport, volný čas s ohledem na stav znečištění a ne jen podle toho, zda bude v ten den pršet. Jak zbytečné je sledovat, zda bude hezky, když víte, že při trojnásobném překročení limitů si piknik s přáteli prostě neužijete.

Překvapila mě jedna dětská oslava, kde si děti měly napsat přání na papírky, a organizátor pak několik přečetl. Jedno dětském přání znělo – aby byl lepší vzduch a mohli jsme si hrát venku. Opravdu se v horších obdobích stává, že jsou celé víkendy, kdy není vhodné brát děti ven.

Co je AQI
Měření kvality ovzduší se zaměřuje na NOx, CO, SO2, O3, a prachové částice PM 2,5 a 10. Kategorie oxidu síry a dusíku již delší dobu nehraje klíčovou roli, po většinu roku nejsou jejich limity překračovány. Kyselé deště a spálené stromy, které dříve hodně podepsaly na českých horách, v Číně naštěstí neuvidíte. O3 (ozón) je čas od času ve městech nad úrovní limitů, ale tento problém se vyskytuje i evropských městech. Velkým problémem jsou naopak prachové, aerosolové částice malých rozměrů 2,5 až 10 mikronů. Výrazné překročení limitů a alarmujících hodnot se často děje v obou kategoriích, dlouhodobě dominuje PM 2,5 což je informace o to vážnější, jelikož tyto malé částice jsou nejnebezpečnější a prostupují do celého organismu. Kdo navštívil Čínu, ví, že našedlá poklička inverze je téměř všudypřítomná. Dnů, kdy je vidět obloha a mraky, není během roku více než deset. Většinu dnů je úroveň částic pod hranici 100 mikrogramů, což znamená dvojnásobek hodnot západních zemí (u částic se mluví o hranici 40 či 50 mikrogramů na m3). V obdobích, kdy je menší větrnost a větší teplo či naopak mlhavé počasí, lze očekávat hodnoty okolo 150, tedy 3krát více než určují limity. A to často v obou kategoriích částic PM 2,5 i PM 10. Hodnoty přesahující 200 lze zaznamenat na celém pobřeží Číny většinou jednou do měsíce. Alarmujících hodnot přes 500, tedy 10násobek limitů, lze zaznamenat jen několikrát do roka. Během roku 2015 došlo v oblasti severu asi dvakrát ke stavu označovanému jako „airapocalypse“, kdy se hodnoty pohybovaly okolo 800 a byla zásadně ovlivněna i viditelnost na kratší vzdálenost. Čísla jsou to opravdu alarmující a studie ukazují výrazný vliv na zdraví lidí zejména u nejmenších částic. Uvádí se, že překročení limitů přibližně o 10 mikrogramů na m3 zvyšuje rizika závažných onemocnění o 20 až 30 procent. Dlouhodobě nejhůře jsou na tom oblasti západu Číny, nikoli, jak se často hovoří, Peking. Právě oblast Xinjiang (Urumuci) zastupuje v roční statistice všech pět nejhorších výsledků, následuje Hebei (region v okolí Pekingu), Shandong (region jižně od Pekingu). Velice zajímavý je posun posledních třech let, kdy v oblasti Pekingu došlo k zásadnímu utlumení či odsunu hlavních znečišťovatelů. Při pohledu na aktuální mapu znečištění je zřejmá celá šedá oblast průmyslového pobřeží od jihu až na sever. Dominují problémy na serveru a v oblastech obou hlavních toků Žluté řeky a řeky Yangzhou. Na druhé straně seznamu se samozřejmě nacházejí horské oblasti Tibetu, kde není téměř žádný průmysl, či oblíbený ostrov pro Čínské dovolené Hainan.

Co je AQI

Měření kvality ovzduší se zaměřuje na NOx, CO, SO2, O3, a prachové částice PM 2,5 a 10. Kategorie oxidu síry a dusíku již delší dobu nehraje klíčovou roli, po většinu roku nejsou jejich limity překračovány. Kyselé deště a spálené stromy, které dříve hodně podepsaly na českých horách, v Číně naštěstí neuvidíte. O3 (ozón) je čas od času ve městech nad úrovní limitů, ale tento problém se vyskytuje i evropských městech. Velkým problémem jsou naopak prachové, aerosolové částice malých rozměrů 2,5 až 10 mikronů. Výrazné překročení limitů a alarmujících hodnot se často děje v obou kategoriích, dlouhodobě dominuje PM 2,5 což je informace o to vážnější, jelikož tyto malé částice jsou nejnebezpečnější a prostupují do celého organismu.

Kdo navštívil Čínu, ví, že našedlá poklička inverze je téměř všudypřítomná. Dnů, kdy je vidět obloha a mraky, není během roku více než deset. Většinu dnů je úroveň částic pod hranici 100 mikrogramů, což znamená dvojnásobek hodnot západních zemí (u částic se mluví o hranici 40 či 50 mikrogramů na m3). V obdobích, kdy je menší větrnost a větší teplo či naopak mlhavé počasí, lze očekávat hodnoty okolo 150, tedy 3krát více než určují limity. A to často v obou kategoriích částic PM 2,5 i PM 10. Hodnoty přesahující 200 lze zaznamenat na celém pobřeží Číny většinou jednou do měsíce. Alarmujících hodnot přes 500, tedy 10násobek limitů, lze zaznamenat jen několikrát do roka. Během roku 2015 došlo v oblasti severu asi dvakrát ke stavu označovanému jako „airapocalypse“, kdy se hodnoty pohybovaly okolo 800 a byla zásadně ovlivněna i viditelnost na kratší vzdálenost.

Čísla jsou to opravdu alarmující a studie ukazují výrazný vliv na zdraví lidí zejména u nejmenších částic. Uvádí se, že překročení limitů přibližně o 10 mikrogramů na m3 zvyšuje rizika závažných onemocnění o 20 až 30 procent.

Dlouhodobě nejhůře jsou na tom oblasti západu Číny, nikoli, jak se často hovoří, Peking. Právě oblast Xinjiang (Urumuci) zastupuje v roční statistice všech pět nejhorších výsledků, následuje Hebei (region v okolí Pekingu), Shandong (region jižně od Pekingu). Velice zajímavý je posun posledních třech let, kdy v oblasti Pekingu došlo k zásadnímu utlumení či odsunu hlavních znečišťovatelů. Při pohledu na aktuální mapu znečištění je zřejmá celá šedá oblast průmyslového pobřeží od jihu až na sever. Dominují problémy na serveru a v oblastech obou hlavních toků Žluté řeky a řeky Yangzhou. Na druhé straně seznamu se samozřejmě nacházejí horské oblasti Tibetu, kde není téměř žádný průmysl, či oblíbený ostrov pro Čínské dovolené Hainan.

Modré nebe na obzoru?

Nechci komentovat poslední plán pětiletky a jeho cíle na potlačení znečištění. Je zajímavé, jak se znečištění dokázalo dostat pod kontrolu zejména při mimořádných zasedáních strany, APECu či během olympijských her. Během těchto událostí dochází k plnému odstavení průmyslu, výrob, montáží a ve velkých městech k dramatickému omezení dopravy. Výsledek je ale velice příjemný – modré nebe.

Bohužel pod tlakem ekonomického zpomalení Číny se stále znečištění nedostává odpovídající pozornosti. Jasné kroky a návrhy existují, ale k jejich prosazení často nedojde. Zejména emisní limity aut či omezení spotřeby energií jsou stále odsouvány nutností udržení ekonomického růstu. Zásadní plán je připravován do roku 2020, kdy jak pro průmysl, tak pro dopravu budou nastaveny jasné cíle a tvrdé sankce za jejich nedodržení. Doufejme, že i díky tomuto dojde v Číně k masivnějšímu nasazování nových technologií, a to zejména v dopravě (elektromobily, veřejná hromadná doprava apod).

Jan Pleyer žije a pracuje v Číně pátým rokem. V roce 2012 zakládal na zelené louce výrobní závod KSPG Pierburg v Kunshanu, dnes vede společnost NIDEC GPM Automotiv v Suzhou blízko Šanghaje, která zaměstnává sto lidí. Vyrábí motorové díly pro automobilový průmysl, roční obrat přesahuje jednu miliardu korun.