Příští rok znovu vypuknou prezidentské volby, takže se začínají hlásit obvyklí podezřelí. Mimo jiné i Jan Švejnar, jenž se účastnil už dvou voleb prezidenta – nebo aspoň téměř. V roce 2008 vyzval na souboj Václava Klause a v roce 2012 se chystal kandidovat v první přímé volbě prezidenta v lednu 2013, nakonec z toho ale vycouval. Prostě nenašel stranu, za níž by kandidoval a na vlastní kandidaturu neměl dost peněz.
Teď se historie s (ne)kandidaturou opakuje. „Jdu do toho“, zní titulky článků ohledně Švejnarovy další kandidatury. Ale ne tak úplně, jen možná: zachránit Česko Švejnar znovu zkusí jen tehdy, pokud bude znovu kandidovat Miloš Zeman, který bude zemi dál otáčet na Východ a taky zpochybňovat českou demokracii. Tolik velkých kdyby a jen jediný velký muž, který nás spasí!
Jsem zvědavý, jak Švejnar změří, jak moc nás Zeman otáčí na Východ a jak moc zpochybňuje naši demokracii. A taky co myslí tím, že si nejdřív počká, jak dopadnou krajské a poté i sněmovní volby, a až podle toho se rozhodne? Rozhodne se snad, jestli chce být českým prezidentem, až podle toho, kdo bude hejtmanem Vysočiny? Nebo podle toho, jestli lidovci znovu vypadnou ze sněmovny?
Sněmovní volby nás totiž – pořád ještě dost pravděpodobně - čekají už na podzim 2017, kdy bude prezidentská kampaň v plném proudu. Naposled začala už v létě před lednovou volbou, a to na Hradě ještě se Zemanem neseděl Jiří Ovčáček. Teď máme prezidentskou kampaň od prvního dne, co se Zeman ujal funkce a začal bojovat se svými nevoliči.
Právě Zemanovu a taky Klausovu éru chce Švejnar ukončit – a ne náhodou. V roce 1989 měl v šuplíku, nebo přinejmenším v kapse, vlastní verzi naší ekonomické transformace, jenže zvítězil Václav Klaus. Od té doby je Švejnar podobně jako Bůh všude a nikde; na dálku se pořád vrací, a zase mizí. A taky se nám znovu nabízí. Logicky: nic nás, muže, nežene dopředu tak, jako zhrzená ješitnost.
Ostatně zeptejte se třeba důvěrníků Zemana: deset let hrál na Vysočině spokojeného důchodce, co má politiky navždy dost. Ve skutečnosti se ale celou dobu zle užíral (nejen jelity a jitrnicemi) potupnou porážkou od Klause v prezidentské volbě v roce 2003, kdy ho podtrhla vlastní ČSSD. Zatímco v lese objímal stromy, plánoval velkou pomstu. Málokdo tušil, jak moc velká nakonec bude.
Švejnara Klaus znovu porazil v obludné parlamentní prezidentské volbě v roce 2008, díky níž se už podruhé ztrestáme přímou volbou prezidenta. Dokázal to sice až po dlouhé agónii, nejednalo se nicméně o přímou volbu. Teď se Švejnar vrací se stejnou nabídkou: proevropský a prozápadní kandidát vs. ruský lokaj. Stejné zboží už ale začal, a dokonce stejně nepřímo jako Švejnar, prodávat i Michal Horáček. Oba dva jsou spíš prezidentští protikandidáti, než kandidáti: oba kandidují proti Zemanovi.
Od předchozích prezidentských voleb se navíc dost změnila společensko-politická nálada v zemi. Ta přeje spíš řvounům, zatímco Švejnar je jedním z nejnudnějších lidí na světě. Víc než politika připomíná kosmopolitního technokrata. Stále víc lidí taky negativně vnímá EU a naopak hledá spásu v Rusku. Úplně nejhorší ale je, že Švejnar znovu jen čeká, jestli někdo přijde a řekne, že ho fakt chce. Takhle se v televizi nabízejí psi.
