Příležitostí pochválit Miloše Zemana opravdu není příliš mnoho. A když se tedy nějaká naskytne, jako nyní v případě jmenování nových členů bankovní rady, neměla by být opominuta.
Obavy, že jmenuje na pozice klíčové pro hladké fungování ekonomiky své kamarády stejné krevní skupiny, se nenaplnily. Vojtěch Benda je makroekonom s kvalitním vzděláním a úctyhodnou odbornou praxí, Tomáš Nidetzký zase zkušený manažer, který prošel mnoha vrcholovými pozicemi ve finančním sektoru. Je to rozhodně lepší volba, než to, co se objevovalo v zákulisních spekulacích, kde padala jména odborářských ekonomů Fassmana či Ungera, nebo dvojitého ministerského exnáměstka Martina Prose.
Je naprosto evidentní, že Zeman splnil dávný slib Jiřímu Rusnokovi, že bude moci do výběru členů bankovní rady mluvit. A Rusnok při tom projevil profesionalitu a respekt ke kultuře ČNB. Ani ta dosavadní bankovní rada neodezírala ze rtů svého prezidenta Václava Klause a celkem veřejně se s ním dostávala do odborných konfliktů. A ani nově jmenovaní radní se jistě neukvapí s opuštěním současného intervenčního kursového režimu, což kdysi Miloš Zeman vyhlašoval jako základní kvalifikační předpoklad pro výkon funkce v ČNB a nyní na něj zapomněl.
Věřme, že stejně opatrní budou i v názorech na dozor nad finančními trhy v době, kdy se ten, který je jmenoval, objímá s čínskými finančníky a ruskými oligarchy na náš trh právě vstupujícími. Další dva členové, kteří přijdou v únoru příštího roku s glejtem současného prezidenta, už moc rozhodování rady neovlivní, protože budou jen dva ze sedmi.
Nezávislost centrální banky na politické vůli a její odborné kvality jsou hodnotou, kterou příliš nevnímáme, ale která zemi významně pomohla projít finanční krizí s jednou z nejnižších nezaměstnaností v Evropě a bez nějakých sociálních otřesů. A tak je dobře, že hlava státu nakonec dospěla k životem ověřené zkušenosti, že do toho, co funguje, se nemá vrtat.
| Přečtěte si o nových tvářích v čele centrální banky: Potvrzeno: Guvernérem ČNB bude Rusnok V radě ČNB usednou Vojtěch Benda a Tomáš Nidetzký  |
Čtěte další komentáře autora:
