Nedávno jsem se bavil s kamarádem, jehož řadím mezi nadprůměrně inteligentní lidi. Říkal jsem mu, že mě fascinuje, jak Češi s gustem podlehli strachu z imigrace, islámu a zhruba všeho, co zatím téměř nepřišlo do Česka. Třeba chudák Olivie Žižková se kvůli tomu téměř rozezpívala o uprchlících, aniž by ovšem zatím jediného potkala. Přesto žije ve strachu ze světa, což je možná tím, že je Olivie Žižková.
Na rozdíl od Francie, Británie, Belgie a Německa bychom vlastně měli slavit: jsme pořád tak chudí, že se nám vyhýbají i muslimové, a tudíž i islámský terorismus. Zatím máme štěstí jen na domácí terorismus Tomia Okamury, Miloše Zemana nebo Dominiky Myslivcové a s tím se dá i žít, protože ti nás na rozdíl od bláznů i IS zabíjejí jen mentálně. I když Myslivcová by si možná nějakou domácí šaríu zasloužila, jen pro naše bezpečí.
Kamarád se na mě podíval, jako bych byl idiot. Takže tady chceš islám, šaríu a mešity? zeptal se mě zcela vážně. Nechtěně tak vystihl hezkou českou tradici: vždycky se musíme názorově přihlásit k nějakému extrému, což znamená vzdát se rozumu. Ten totiž obvykle bývá někde mezi, pokud vůbec existuje. Třeba mezi Zemanem a Okamurou ho samozřejmě nenajdete. A to ani, když se přidá Jiří Ovčáček.
Před pár lety jsem večer seděl v restauraci s bývalým šéfredaktorem předního českého týdeníku. Pili jsme víno, mluvili o ženách a najednou – sakra, bůhví proč? – přišla řeč i na EU. Určitě jsme toho museli vypít víc, než jsme měli – ani jeden nemíváme sexuální fantazie o EU. Můj známý bublal totální nenávistí k EU, zatímco já mu oponoval tím, že Česko nikdy neprožívalo nejšťastnější časy, když zůstalo samo mimo větší mezinárodní formace. EU určitě není ideální, to ale není ani samotné Česko. Ostatně podívejte se do sněmovny.
Přečtěte si: Huml: Popírání holokaustu? Detail
Řekl jsem, že pro mě EU pořád zůstává principálně dobrá idea, jen jsme ji poslední dobou dopřáli horší provedení. Zhruba stejně jako i Česku, kde za to ale můžeme nadávat jen sami sobě. Jsi „havlovec“? zeptal se mě tehdy zaskočeně můj společník, zarytý „klausovec“. Ne, odpověděl jsem. A nejsem ani „klausovec“, protože se nepovažuju za idiota bez vlastního kritického myšlení, co v životě potřebuje absolutní myšlenkové vzory. Naposled jsem takhle bezvýhradně coby puberťák uvěřil pražskému vekslákovi, že mi dá za mé koruny bony… A skončil bez vytoužených džín.
Klaus nebyl na rozdíl od Havla snílek, aby viděl naši budoucnost v myšlenkovém maglajzu typu Občanského fóra, Stanislavu Grossovi, Jiřím Paroubkovi nebo zelených, kteří rozloží každou demokratickou vládu, protože jsou totalitní stranou; Havel zase na rozdíl od Klause velmi rychle uviděl, kam nás dovedou kmotři, které pod sebou Klaus nechal v ODS vyrůst, protože se s ním o nic nepřeli, jen potichu kradli a sem tam mu poslali peníze na volební kampaň.
Být totální „klausovec“ nebo „havlovec“ znamená vzdát se vlastního přemýšlení. A kde není přemýšlení, tam není ani rozum. A kde není rozum, tam jsou jen idioti, jak by možná řekl náš prezident. Ale možná taky ne, protože ani jemu moc nesvědčí společnost přemýšlejících lidí. Co chci vlastně říct? Imigrační krize, islám i terorismus samozřejmě představují nebezpečí i pro Česko. To ale ještě není důvod vzdát se rozumu. To nechme Myslivcové, protože ta se ani ničeho vzdávat nemusí.
Čtěte další komentáře autora:
ČSSD se daří, dotahuje se na ODS
Zavolej Karlovi. Poradí ti, jak se dostat k soudu
