Konečně, už bylo načase: našli jsme si další mediální fetiš, tentokrát tzv. elity. Ty teď můžou za všechny naše frustrace, problémy i nedostatky. Jsou viníkem nízkých platů, imigrantů, politické korektnosti i zvolení Donalda Trumpa americkým prezidentem. Bije vás doma manželka? Svět nikdy nebyl jednodušší.
Proč ne, lidé odjakživa potřebují cizí viníky svých vlastních hříchů. Je to vždy pohodlnější než za ně nadávat sobě. Kdysi jsme ze sebe chodili smývat hříchy do kostela, což je vlastně taky jen nástroj elit, jak nás za naše vlastní peníze udržovat v boží poslušnosti. Mám s teorií tzv. elit jen malý problém: zaprvé nevím, kdo to vlastně je. A zadruhé: tzv. elity vládnou lidem, co lidi existují.
Proč jsme jim tedy za to začali nadávat zrovna teď, když se vůbec nemáme špatně? A zvlášť my Češi: naše platy rostou, znovu se bezstarostně zadlužujeme a jako vzteklí zase nakupujeme zločinně předražené byty v domech stojících i na nejhorších místech. Jistě, nikdy není tak dobře, abychom se nemohli intenzivně trápit tím, že by mohlo být líp. Proč ale právě teď.
Tzv. elity k nám totiž nikdy nebyly tak velkorysé jako dnes. Zatímco dřív jsme bývali jejich nevolníky, otroky nebo vykořisťovanými dělníky, jimž zbyl po práci sotva čas na spánek, poslední dobou máme tolik volného času, že se kvůli nám herci večer nonstop trápí v nejpříšernějších televizních seriálech. Tak moc se dnes po práci nudíme.
A dokonce můžeme i volit, aniž bychom museli mít větší majetek, jak bývalo zvykem v lepších časech, kdy jsme ještě věděli, že demokracie není pro každého. Protože jestli věříte třeba moudrům Tomia Okamury, patříte k doktorovi a ne k volební urně. Navíc je příznačná ironie, že proti tzv. elitám dnes nejvíc bojují jiné elity.
Do politiky vstupuje „startup“:
Jsme jako startup, tvrdí nová strana Realistů
Málokdo pochází z tak elitářských poměrů jako v současnosti největší bojovník proti tzv. elitám, Trump. Žádný americký prezident přinejmenším neměl tak elitní účes jako on. I Marine Le Penová, pro změnu francouzská bojovnice proti elitám a šéfka Národní fronty, pochází z elitářské rodiny; vyrůstala v královsky elitních poměrech, získala elitní vzdělání a její otec, upřímný nácek, zdědil elitní peníze.
Elitou je samozřejmě i náš domácí elitobijec Václav Klaus, který má odjakživa všechny kolem sebe za pitomce. Možná nám tak poslední dobou nepřipadá jen proto, že dodnes sentimentálně vzpomíná na panelák, trabanta a Krkonoše, což už dávno nepatří do našich elitních snů. Je dnes módní vysvětlovat vítězství Trumpa odmítnutím tzv. politických elit. Jakých asi? Amerika nepamatuje tak privilegovanou vládní kliku boháčů, jakou kolem sebe skládá Trump – a to včetně své elitářské rodiny.
Teorie tzv. elit vypadá moudře. Co když ale Trump prostě vyhrál proto, že Hillary Clintonová skutečně občas připomíná „sadistickou sestru z blázince“, jak ji popsal Boris Johnson, ještě než se stal britským ministrem zahraničí? Trump možná působí šíleně, ne však tak uměle šíleně jako Clintonová. Je skutečný upřímný šílenec. Rádi dnes říkáme, že tzv. elity povýšeně říkají lidem, co si mají myslet, zatímco lidé vědí své – a líp. A taky máme dost expertů.
Experti jsou ale třeba i lékaři, které pořád tak zbožňujeme. Nebo se chcete radši nechat operovat uklízečkou? A mimochodem: ještě nedávno jsme brečeli, že odsud elity utekly po Bílé Hoře, pak před Hitlerem a po něm několikrát znovu před komunisty, a proto si nějak neumíme vládnout. Teď brečíme, že nám tzv. elity vládnou. Evidentně máme krátkou paměť. Čtyřicet let komunismu totiž nebylo nic jiného než vláda lůzy, která elity zavřela, zabila nebo vyhnala. Výsledkem byla fronta na toaletní papír.
Svět je ohledně tzv. elit pořád stejný. Tzv. elity, i když se vám to třeba při pohledu na ministra Milana Chovance nemusí zdát, nám vládnou odjakživa. A odjakživa taky nezažíváme nic jiného než souboj elit. V tom se svět taky nezměnil. Jinak ale za výmysl s tzv. elitami mockrát děkuju. Až se jednou probudím bez peněz a uteče mi manželka, hodím to prostě na elity.
Čtěte další komentáře Petra Holce:
