Po loňském srpnovém zemětřesení na světových finančních trzích, které vyvolala Čína prudkým oslabením jüanu, se tamní experti poučili. Oslabují jüan podobně, jako se vaří žába. Pěkně pomalu, aby si toho nevšimla, až se úplně uvaří.
Loňský experiment s oslabením jüanu ve stylu hození žáby do horké vody se neosvědčil. Nyní proto Čína oslabuje svou měnu pozvolna. Zpozorovat to má co nejméně lidí, aby ze země odplynulo minimum kapitálu. To se Číňanům daří.
Od začátku letošního roku přesto čínská měna oslabila vůči dolaru o více než dvě procenta. A je jisté, že oslabování bude pokračovat, protože Čína potřebuje podpořit svou ekonomiku a to vylepšením exportu. Změna celé ekonomiky s důrazem na domácí spotřebu je totiž pomalejší, než by asi čínské vedení chtělo. K razantním škrtům v přebytečných kapacitách v celé řadě průmyslových odvětví a propouštění, což jsou nepopulární kroky všude na světě, pak jednoduše není vůle.
Vývoj kurzu jüanu k euru za poslední rok:
Vzhledem k blížícímu se přijetí jüanu do koše měn, od nichž se odvozuje hodnota zvláštních práv čerpání (SDR) Mezinárodního měnového fondu, jde však o velký problém. Reálně totiž jüan není mezinárodní měnou už jen kvůli tomu, jak Čína omezuje pohyb kapitálu. V čínské měně pak probíhá jen 1,7 procenta světových transakcí, což ji řadí až na šesté místo.
A obliba čínské měny mezi investory se hned tak nezvýší. Nikdo totiž nebude chtít riskovat, že při zrychleném odlivu kapitálu z Říše středu čínská centrální banka přikročí k razantní devalvaci, po níž by už pro čínské domácnosti neměla přeměna peněz na dolary, eura a jinou měnu smysl. Stále jasněji se tak ukazuje, že přijetí jüanu mezi rezervní měny MMF bylo čistě politické rozhodnutí. Jak taková rozhodnutí končí, lze vidět na příkladu přijetí Řecka do eurozóny.
Čtěte další komentáře autora:
Trump si začíná prohrávat volby
Olympijské hry jsou „prohranou záležitostí“
