Menu Zavřít

Kolektivní dům plně rehabilitován aneb Hledej rozdíl

Autor: Redakce

V Londýně a dalších světových metropolích slaví renesanci idea kolektivního bydlení vzniklá v bolševickém Rusku. Ne z lásky ke komunismu, ale kvůli neúnosným nájmům, v duchu sdílené ekonomiky. Vítejte v co-living, bydlení budoucnosti.

Kdo by si pomyslel, že litvínovský Kolektivní dům, vyprojektovaný funkcionalistickými architekty Evženem Linhartem a Václavem Hilským ještě v roce 1947, najde následovatele zrovna v centrech světového kapitalismu. Kolektivní bydlení je totiž posledním hitem v Londýně i v New Yorku, v Berlíně, Bostonu i Seattlu.

Pouze ideologie a klientela se změnily - už to není pro zaměstnance chemičky, nýbrž pro „kreativní hipstery“ a také to není za úplně přátelské ceny, ale princip zůstal v podstatě stejný. Garsoniéra nebo malý byt se sociálním zařízením mají všechno ostatní – od kuchyní a prádelen přes kino, knihovnu, tělocvičny až po kavárny a obchod – společné pro všechny nájemníky v jedné a té samé budově.

Old Oak v severozápadním Londýně nabízí singles kolektivní bydlení v novém stylu. Malinké garsoniéry se sociálním zařízením jsou určeny pro hipstery, kteří chtějí ve městě na Temži zkusit štěstí. Za nejméně 170 liber týdně mají v ceně i dobře vybavené společné prostory.  Old Oak v severozápadním Londýně nabízí singles kolektivní bydlení v novém stylu. Malinké garsoniéry se sociálním zařízením jsou určeny pro hipstery, kteří chtějí ve městě na Temži zkusit štěstí. Za nejméně 170 liber týdně mají v ceně i dobře vybavené společné prostory.

To, co dnes realitní experti v Londýně považují za „jeden z nejslibnějších nápadů, pokud jde o bydlení budoucnosti“, je ve skutečnosti koncept, který je starý mnoho let. Našinec by řekl, navoněná svobodárna, model 2017.

Abyste si potvrdili přesvědčení, že nejde o nic nového, nemusíte jezdit do Moskvy, kde je k vidění průkopník kolektivního bydlení v podobě budovy Narkomfinu. Nemusíte ani do Litvínova, stačí zajet na pražský Smíchov a prohlédnout si Ženské domovy.

Budova „Kuratoria pro zlepšení bytových poměrů mladých žen“, otevřená v roce 1933, nabízela ubytování pro nesezdané ženy, většinou mimopražské migrantky za prací. Londýnský Old Oak je sice otevřen oběma pohlavím, ale jinak je to stejná cílová skupina.

Více o co-livingu, a příčinách jeho rostoucí obliby se dočtete v příštím vydání týdeníku Euro, které vychází v pondělí 18. září.

MM25_AI

Exteriéry i interiéry Ženských domovů byly na svou dobu velmi moderní. Již tehdy tam měli kino s restaurací a tělocvičnu. Exteriéry i interiéry Ženských domovů byly na svou dobu velmi moderní. Již tehdy tam měli kino s restaurací a tělocvičnu.


Čtěte další komentáře Miroslava Zámečníka:

Vztah k půdě a k dotacím

Dlouhé stíny OKD

Minimální mzdy, odvody, volby… a dikobrazi

Nula celá dvě procenta na hypoteční bublinu nestačí

O lančmítu a lidech

„Oni nám voliči ty programy nečtou!“ Ano, naštěstí

Není nad vítěznou střelu do vlastní brány aneb Daň za Alzheimera


  • Našli jste v článku chybu?