V případě Řecka zatím selhaly všechny recepty. Uprchlická krize je ale důvodem pro změnu strategie.
Řecko se opět ocitlo v bodu zvratu. Docházejí mu peníze a zdá se nepravděpodobné, že by země dokázala uhradit kaskádu dluhových splátek, které se na ni v několika příštích měsících nahrnou. A tak se rozbíhá další kolo svárlivých a vleklých diskusí s věřiteli – diskusí, jejichž výsledkem možná bude další krátkodobé řešení. Odsouvání problému ale určitě není jedinou možností vyjednávačů. A rozhodně je to nesprávný přístup.
Pokud země čelí vážným platebním potížím, má k dispozici pět základních manévrů. Zaprvé může vyčerpat měnové rezervy a bohatství nahromaděné v lepších časech, zadruhé si půjčit u třetí strany na splátky s krátkou lhůtou splatnosti. Zatřetí může současně nebo s časovým odstupem zavést domácí úsporná opatření, která uvolní zdroje potřebné pro splátky dluhu. Začtvrté může země v hotovostní nouzi zavést strategie podporující hospodářský růst, čímž generuje přírůstkový příjem, který pak lze zčásti použít na splátky. A pokud žádná z těchto metod nefunguje, může zvolit pátou možnost: umožnit tržním silám, aby samy zařídily převážnou část úprav, ať už prostřednictvím výrazných cenových pohybů, nebo vynucením bankrotu.
Dluhové prokletí
Většina ekonomů se shoduje na ideálním mixu a pořadí těchto manévrů. Takzvané „nádherné oddlužení“ („beautiful deleveraging“) obsahuje kombinaci vnitřních reforem, financování a uvážlivého použití mechanismu tržního oceňování.
Ukázalo se ale, že to, co vypadá teoreticky dobře, se obtížně realizuje v praxi. Tak například je u politiků pravděpodobnější, že budou dál zvyšovat závislost svých zemí na financích, a tím zesilovat riziko chaotických úprav trhu, než že zavedou obtížné strukturální reformy a fiskální úpravy.
Z toho důvodu prošla řada zemí bolestným rozvratem, který zhoršil výpadky výkonnosti, vyvolal prudké zvýšení nezaměstnanosti a v nejhorších případech podkopal potenciální růst.
V každém případě platí, že jeli země příliš zadlužená, pak může zjistit, že jí realistická úprava politiky ani finance nestačí – je to svého druhu prokletí, jemuž ekonomové říkají „dluhový převis“. Nutnost spoléhat se na úsporná opatření s cílem uvolnit vnitřní zdroje k obsluze dluhu za těchto okolností dusí hospodářský růst. A prorůstové reformy na straně nabídky nemohou přinést výsledky natolik rychle, aby tyto dopady kompenzovaly. Externí věřitele zase odrazuje vyhlídka, že by měli dát peníze, které země potřebuje, aby se opět postavila na nohy, když ti, kdo je poskytovali dříve, často nejsou ochotni akceptovat ztráty. Zbývá tak jen jedna reálná možnost: chaotická úprava trhu.
| Přečtěte si o dalším možném vývoji v Řecku Tři scénáře pro Řecko  |
Pro věřitele to ale není o mnoho lákavější než pro dlužníky. Obě strany proto absolvují zdlouhavá vyjednávání typu „prodlužovat a předstírat“ v naději, že se na obzoru objeví nějaké kouzelné řešení. To se samozřejmě nestane. Během doby, kterou takto promrhají, dluhová zátěž naopak roste. Oslabuje to krátkodobé vyhlídky dlužníka a odrazuje příliv nového kapitálu a investic, jenž je pro budoucí růst klíčový.
Takový je v kostce příběh Řecka. Tím, že se tato země i její věřitelé vyhýbali rozhodnému postupu při řešení dluhového převisu, napomohli ke vzniku situace, která je zklamáním pro všechny. Evropští partneři Řecka se za miliardy eur, jež této zemi půjčili, nemohou vykázat ničím podstatným. Mezinárodní měnový fond (MMF) a Evropská centrální banka, které rovněž zaujímaly přístup „prodlužovat a předstírat“, daly všanc vlastní důvěryhodnost.
Změna strategie
Odsouvání problému je politicky snazší než dosahování obsáhlých a trvalých řešení. Málokdy ale funguje. Řecko může své ekonomické trable překonat jen v případě, že změní svou strategii. Konkrétně se musí s věřiteli dohodnout na důvěryhodném programu snížení dluhu, který podpoří domácí reformy potřebné k tomu, aby se opětovně posílily motory řeckého růstu a nalezl soulad mezi vnitřními závazky a kapacitami země.
Takový postup, který už upřednostňuje MMF, by značně zlepšil budoucí růstové vyhlídky Řecka. Neníli pro evropské partnery Řecka dostatečnou motivací k podpoře snížení jeho dluhu jasná ekonomická logika, pak jí bezpochyby je klíčová role země v historicky největší uprchlické krizi v Evropě. Po dlouhých osmi letech přišel čas poskytnout Řecku potřebnou pomoc formou výrazného růstově orientovaného snižování dluhu.
Tím, že se Řecko i jeho věřitelé vyhýbali rozhodnému postupu při řešení dluhového převisu, napomohli ke vzniku situace, která je zklamáním pro všechny.
Autor je hlavním ekonomickým poradcem skupiny Allianz a poradcem amerického prezidenta Baracka Obamy
