Když se sestavuje předvolební rozpočet, drží si daňový poplatník svou portmonku marně. A nemusí to být jen tehdy, když ten rozpočet sestavuje kovaný socialista.
Může to být třeba takový agrární socialista, jako je Andrej Babiš.
Na tom, co předložil veřejnosti a vládě na rozloučenou jako první variantu státního rozpočtu na rok 2018, není nejhorší ten padesáti miliardový deficit. Ale to, jak vzniká a jaké trendy rozpočtová politika zakládá.
Bude Babiš snižovat platy?
Například za vlády Zemana, Grosse, Špidly a Paroubka začaly být běžné a trvalé výdajové programy vlády financovány z mimořádných a jednorázových příjmů z privatizace.
Jak jednorázové příjmy docházely, mohutně bobtnal rozpočtový deficit. Nyní se Andrej Babiš chlubí, že na obsluze státního dluhu ušetřil pět miliard korun, tedy dosáhl jednorázového příjmu, který rozpouští do platů příslušníků bezpečnostních sborů, pracovníků kultury či zdravotních sester. Bude snad ty platy zase snižovat, až ta úspora příští rok zmizí?
A ona nejenže zmizí, ale obrátí se v opačný trend, kdy obsluha státního dluhu bude podstatně zdražovat. A to se bezesporu stane. Mimochodem velmi brzy právě díky Babišovu řízení státního dluhu, kdy místo prodlužování průměrné splatnosti dluhopisů se v honbě za jednorázovými úsporami podstatně zkracují. Přitom zodpovědné vlády všude kolem nás postupují opačně a místo krátkodobého zisku volí dlouhodobé úspory, protože dobře vědí, jak rychle mohou na trhu stoupnout úrokové sazby. Na rozdíl od našeho úspěšného velkopodnikatele Babiše, který zřejmě o úrokovém riziku v životě neslyšel.
Přečtěte si více o aktuálním volebním modelu:
Volby by vyhrálo ANO, koalice lidovců a STAN by neuspěla
Ale hlavně ono těch pět miliard na platy nestačí. To, co tato vláda udělala během svého funkčního období s náklady na správu státu, nemá obdoby snad v celé v historii české státnosti od knížete Václava. Od roku 2013 narostly náklady na platy státních zaměstnanců o neuvěřitelných sedmdesát miliard korun, což je 41 procent.
Průměrný plat státního zaměstnance pak stoupl téměř o třetinu. Největší rána se má odehrát právě nyní, kdy výdaje na platy stoupnou jednorázově o 21,5 miliardy korun.
Kdo si myslí, že to odpovídá růstu produktivity a kvality práce ve státní sféře, ať se přihlásí. V Bohnicích. Mimochodem zvýšení průměrných důchodů je zhruba třetinové oproti vládním platům.
Hlavně nasypat do zobáčku
Když se nám ty daně tak skvěle daří vybírat, je jistě co rozdávat. Takový výnos z DPH stoupne příští rok o dalších sedmnáct procent, z toho o dvanáct procent díky kontrolnímu hlášení, tvrdil Babiš na tiskové konferenci. Ekonomika rostoucí o dvě a půl procenta a tažená především spotřebou domácností, tedy nákupy, které sypou DPH, je zřejmě zanedbatelným faktorem. Když to s „úspěšností“ kontrolního hlášení půjde takto dál, tak třeba za pár let zjistíme, že bez něj bychom vybrali na DPH sotva čtvrtinu. Nutno uznat, že udělat si ze státního rozpočtu takové osobní píár, tak drze a bez ohledu na realitu jako čerstvý exministr, dosud nikdo nezvládl.
Nikoho už asi nepřekvapí, že zatímco masivně rostou výdaje na platy a sociální dávky, na investice - zejména do dopravní infrastruktury - se přidává jen symbolicky a jejich výše ještě dlouho nebude dosahovat částek z doby tzv. škrticího rozpočtu Mirka Kalouska. Efekt investic do budoucnosti vůči nasypání do zobáčku kdekomu má totiž z hlediska voliče mizivý korupční potenciál. A o c o jiného v předvolebním rozpočtu nakonec jde?
Čtěte další komentáře Pavla Párala: