Zdá se, že tytam jsou časy, kdy byl český letecký průmysl popsatelný pouze slovem - agonie. Jediný nový produkt L-159 z Vodochod nakoupený v počtu sedmdesáti kusů českou armádou byl neprodejný ležák, pro nějž politici marně hledali kupce po celém světě.
A to s pořádnou slevou, protože vojáci zjistili, že proudových podzvukových letounů potřebují jen třetinu z nakoupeného počtu, a zbytek zakonzervovaný v hangárech čekal na zázrak. Menší výrobci letecké techniky na tom nebyli o moc lépe. A jak se lze dočíst v tématu týdeníku Euro, nakonec i zázraky se dějí a český letecký průmysl jen kvete.
Ale není asi moc spravedlivé říkat tomu zázrak. Technici, obchodníci i vysoce kvalifikovaní dělníci se na tom dost nadřeli. A výsledkem je opravdu robustní růst prodejů a světlá budoucnost.
Čtěte reportáž o stavu výroby letadel v Česku:
Nová doba letová. O česká letadla je zase zájem
Je sice nesporné, že letecký průmysl není a asi ani nikdy nebude takovým tahounem ekonomiky jako ten automobilový. S výrobou o objemu kolem deseti miliard korun hrubým domácím produktem moc nezacvičíte. Nicméně to, že se v Česku podařilo udržet kompetenci k výrobě kompletních letadel, má svůj smysl. A nejen v tom, že v nás může vzbuzovat hrdost, že jsme mezi nemnoha státy na světě, které to dokážou.
V průmyslu moc sofistikovanějších oborů s vyšší přidanou hodnotou zaměstnávajících vysoce kvalifikované odborníky nenajdete. Přitom skutečnost, že se k nám chystá přistěhovat takový gigant, jako je GE Aviation, ukazuje, že světoví hráči si toho všímají a vidí v Česku potenciál pro růst oboru.
Prostě se opět projevuje, že Česko je zemí, kterou živí a bude živit průmysl a z něj zejména strojírenství, v němž jsme prostě dobří. Jak mimochodem nedokazuje jen letecký či automobilový průmysl, ale třeba i podobně vzácná kompetence vyrobit kompletní lokomotivu v plzeňské Škodovce, která je nyní velmi blízko spojení s největším světovým výrobcem kolejových vozidel.
Přečtěte si exkluzivní rozhovor týdeníku Euro:
Ředitel Aera Vodochody: Chceme se vrátit do Egypta
Jenže to má své jenže, s nímž se potýkají průmyslové obory jeden jako druhý a které je probíráno horem dolem, ale pokrok veškerý žádný. Tím háčkem a zádrhelem je pracovní síla, kterou české školství tak nějak už hezkých pár let neumí generovat ani v potřebném množství, ale ani v kdysi tradiční kvalitě.
Učňovské školství je v troskách, plané diskuse o povinné maturitě z matematiky zastírají problém, že matematika se v Česku neučí většinou moc dobře a v mezinárodním srovnávání zaostáváme. A solidní inženýři, které vyrábí třeba ČVUT, to všechno zachránit nezvládnou. Příchod světových hráčů, jako je GE se svou výrobou motorů, přinese vzhledem k nízké nabídce pracovní síly jistě i slušný nárůst mezd, nad jejichž výší naši socialisté spravující léta ministerstvo školství stále pláčou.
Ale je jejich odpovědností, že těch, kteří si je budou moci užívat, bude méně, než by být mohlo, a jako v řadě jiných oborů to nakonec bude nutné řešit nabíráním odborníků v cizině, zatímco naši úžasní sociální antropologové vygenerovaní naším školským systémem budou posedávat na úřadech práce.
Takže příběh leteckého průmyslu v Česku je příběhem úspěchu s otazníkem na konci. Budeme mít někdy vládu, která pochopí, že potřebujeme školství odpovídající technicky vyspělé a průmyslové zemi? Nebo bude mít ten úspěch jen krátký dolet?
Čtěte další komentáře Pavla Párala:
Páchnoucí šelma na pět
Ztraceno v překladu
