Europoslanec a předtím bruselský lobbista i vysoký státní úředník (funkce, které se často překrývají) Pavel Telička se v Hospodářských novinách zhrozil nad mentálním světem prezidenta Miloše Zemana, který stále víc zavání Východem. „Tvrdím, že minimálně polovina toho, co z jeho úst a z Hradu vůbec přichází, není z jeho hlavy,“ uvedl v deníku Telička. Ano, jistě: hlavu Zemana dnes opravdu moc nerozeznáte od hlavy Jiřího Ovčáčka. Prezidentův mluvčí má snad jen milejší chlapecký témbr.
Telička romanticky vzpomíná na expremiéra obklopeného knihami, co v roce 1999 hájil bombardování Jugoslávie silami NATO, když to Srbové trochu přehnali s hájením myšlenky velkého Srbska. Dnes by Zeman spíš hájil bombardování nenáviděné imaginární „pražské kavárny“ než jakéhokoli slovanského případně i čínského bratra. Zemanova prozápadní orientace destilovala v naftalín a panslavismus. Veletoč, řekl by politický nebožtík Jiří Paroubek.
Problém s Teličkovým romantismem je, že Zeman se ve skutečnosti vůbec nezměnil. Stále je to stejný cynik, co dojem vzdělanosti nahrazuje vyčpělými bonmoty, na demonstraci důvtipu vykrádá citáty skutečně důvtipných lidí a vždy se obklopuje jen servilními přisluhovači. Zemanův obsah zůstává stejný, účelově se mění jen obal. Někdy je méně ošklivý, jindy obludný. Vždy ale světí Zemanův cíl, jímž zůstává moc. Tou je maminčin narcis posedlý od mala.
Mentální i estetický Východ
Ostatně Východem Zeman čpěl vždycky. Když představil v roce 1998 svou vládu plnou bývalých komunistických kádrů a náměstků ze státních podniků, byl to po osmi letech od revoluce a nástupu Václava Havla s Václavem Klausem nejen estetický šok: kabinet chlápků v nepadnoucích oblecích s mastnými přehazovačkami na hlavě jako by vystoupil z Dietlových seriálů o tajemnících ÚV KSČ. Člověk doufal, že to je jen Česká soda, a ne realita.
Už tehdy to totiž byl mentální i estetický Východ, jen maskovaný prozápadní rétorikou. Ostatně v roce 1989 jsme si slíbili, že se vrátíme do Evropy, a tehdy jsme tím ještě nemysleli visegrádskou čtyřku ani Moldávii. Navíc v té době Zemanova vláda nemohla moc podlézat Rusku ani Číně: hlavně kvůli penězům jsme chtěli do EU a kvůli bezpečnosti do NATO a jako jejich nečlenové je naše politici nemohli příliš znesvěcovat. Peníze ani bezpečnostní ručení by taky nemusely přijít.
Přečtěte si: Zeman: Bakala je nový Viktor Kožený. Na OKD vydělal sto miliard
Telička vzpomíná, že už tehdy Zeman čněl o dvě hlavy nad maďarským premiérem Viktorem Orbánem. Těžko říct, jestli je to chlouba, nebo bychom se naopak měli bát: Orbán se dnes neskrytě inspiruje právě Ruskem a Čínou a v Maďarsku se snaží budovat „neliberální demokracii“. Ta v praxi neznamená gulagy; spíš se legislativně, institucionálně i politicky činíte tak, aby vás už nikdo nedostal od vlády. Dvě hlavy nad tím je poctivé Putinovo Rusko.
Überláska k sobě a k moci
Cílem takového politického snažení je měkká autokracie s demokratickými volbami i dalšími atributy individuální svobody. Jen prostě pořád máte v čele země stejného premiéra a taky byste radši neměli moc brblat; cesta k nepříjemnostem je najednou nebezpečně kratší. Žádný demokrat není ani Zeman: demokracií se zaštiťuje jen tehdy, když mu to pomůže k moci. Bývalý komunista to udělal těsně před listopadem 1989, pak to ze stejného důvodu dělal i během listopadu 1989, načež politicky chvíli bloudil.
Zemanovi nikdy nepatřilo Občanské fórum. ODS měl zase Klaus, ODA byla plná pražské kavárny a zpátky ke komunistům se mu nechtělo, tam to tehdy mocí nesmrdělo. Proto se vcelku schopný rétor a manipulátor zmocnil ČSSD, jež se potácela odnikud nikam. I dlouholetí sociální demokraté, kteří Zemana dobře znají, vám nicméně řeknou, že úplně neznají Zemanovo skutečné politické přesvědčení. Tedy kromě überlásky k sobě a k moci. A k té teď prostě u většiny Čechů zrovna nevede cesta přes Západ.
Čtěte další komentáře:
