Čím víc se blíží onen mnohými toužebně očekávaný den, kdy ČNB ukončí svoje zatím obyvatelstvem suveréně nejhůře přijaté opatření, „kurzový závazek“, tím víc se množí bilancující úvahy, k čemu to vlastně bylo dobré.
Lidé s diplomem inženýra ekonomie jsou schopni centrální bankéře v podstatě obvinit z kolaborace s neokolonialisty, čímž jsou zřejmě míněni zahraniční investoři. Ti sice investovali v Česku pár bilionů korun, ale vysávají „das ganze tschechische Volk“ prostřednictvím nízkých mezd a platů (ač své zaměstnance zpravidla honorují lépe než národní kapitalisté). Navíc si přihrávají domů v Česku vytvořené zisky po stovkách miliard.
Pokud někomu uměle oslabená koruna prospěla, pak tedy exportérům, avšak za cenu jejich zlenivění, případně odkládání investic, jež přitom mohly zvednout jejich produktivitu. Tohle vše bez uzardění říkají ekonomové a jsou schopni se přitom přesvědčivě rozhořčovat.
Žádný velký výkyv
Neuvěřitelné, jak dovedeme prožívat něco, co bude jednou považováno za nepříliš zajímavou epizodu českých hospodářských dějin. Bodejť by ne, když koruna zažila po opuštění pevného kurzu v roce 1997 mnohem větší výkyvy než ČNB způsobené zhoupnutí od průměrného měsíčního kurzu 25,66 koruny za euro v říjnu 2013, tedy poslední měsíc před zavedením závazku, na 27,52 koruny v prosinci 2013, tedy první celý měsíc po něm.
Přečtěte si exkluzivní rozhovor týdeníku Euro:
Osmdesát procent národa žije ve zlatém standardu. Rozhovor s Lubomírem Lízalem z ČNB
Co si budeme povídat, dovolená v zahraničí byla zatím cenově nejpřátelštější v červenci 2008, když byl průměrný měsíční nominální kurz 23,53 korun za euro. Na rok 2006 budeme vzpomínat ještě hodně dlouho, protože hodně dlouho, pokud vůbec někdy, znovu nezažijeme hospodářský růst, který tehdy dosáhl rekordních 6,9 procenta.
Víte, kolik tehdy stálo euro? Nejste sami, pokud si na to nedovedete vzpomenout, on si na to nevzpomene nikdo. Průměrný roční kurz byl 28,34, koruna tedy byla slabší než dneska se závazkem.
Je kurz a kurz
Nominální kurz není všechno, protože je dobré přihlížet také k tomu, co se děje u vašich obchodních partnerů. V grafech najdete vývoj reálného efektivního kurzu české koruny, „německého“ a „slovenského“ eura a polského zlotého. Reálný kurz proto, že přihlížíte k cenovému vývoji (Banka pro mezinárodní platby používá index spotřebitelských cen), efektivní proto, že jde o vážený geometrický průměr nominálních měnových kurzů nejvýznamnějších českých obchodních partnerů.
Obdobně u Německa přepočítáváte kurz jeho váhami, stejně tak v případě Slovenska a Polska. Reálný efektivní kurz je index a v grafech jej poměřujeme k roku 2010. Co je nad hodnotu sto, znamená zpevnění, naopak méně než sto je oslabení. Také se nenechte zmást tím, že ač Německo a Slovensko mají společnou měnu, mají jiné hodnoty reálného efektivního kurzu. To je tím, že mají jiné obchodní partnery a také měly jinou inflaci.
Podstatné je zjištění, že Německo mělo letos v lednu reálný efektivní kurz o dost slabší než v lednu 1999, naopak Česko (přes kurzový závazek) o dost silnější. Obě země jsou přitom pod úrovní roku 2010, takže jim to pomáhá v exportu. Spojené státy mají reálný efektivní kurz dolaru vysoko nad úrovní roku 2010, zatímco my i naši největší obchodní partneři naopak slabší, přičemž nejvýraznější depreciaci vidíte u polského zlotého, i když kurzový závazek Poláci nepřijali.
Čtěte další články Miroslava Zámečníka:
