Lidé se dělí na příznivce hypotéz o světě řízeném spiknutími a ty ostatní. Co si vezmou z dnešních nizozemských voleb? To, co potřebují.
Na první pohled to byl opravdu výživný mezinárodní konflikt. Pátého března požádala haagská vláda Marka Rutteho tureckého ministra zahraničí Mevlüta Çavuşoğlua, aby do Nizozemska nejezdil dělat kampaň před nadcházejícím tureckým ústavním referendem. Tehdy její nesilnější strana, Rutteho liberálové, ztrácela v průzkumech voličských referencí na razantně protiimigrantskou a protiislámskou Stranu pro svobodu Geerta Wilderse pár bodů.
Wildersovi, jenž je mezi mainstreamovými holandskými politiky persona non grata, by takový výsledek dal možnost sestavit vládu, ačkoli by se mu to na 99 procent nepovedlo. Byl by to pro něho nejlepší možný výsledek: slízl by volební smetanu, publicitu a parlamentní mandáty, ale protože by se ho ostatní partaje štítily, dál by zůstal ve vděčné roli prominentního a hlasitého opozičníka.
Jenže v tu chvíli nastal řečený trabl s tureckým ministrem. Çavuşoğlu žádosti Haagu nevyhověl a následující sobotu, pro Nizozemce poslední předvolební, už už nasedal do letadla s úmyslem mluvit v Rotterdamu k příznivcům prezidenta Erdoğana. Rutte a spol. to však na poslední chvíli zatrhli kvůli „bezpečnostním problémům“. Den předtím provedli totéž turecké ministryni pro rodinu a sociální věci.
Wilderse financují Američané. Přečtěte si více:
Turci spustili diplomatický rock'n'roll. Çavuşoğlu řekl, že Nizozemsko je hlavní město fašismu. Haag řekl, že Çavuşoğlu je opičí potrat. Prezident Erdoğan řekl, že každý Turek musí denně ke snídani sníst jednoho syrového Holanďana. Holanďané řekli, že si Erdoğan nemyje podpaží a spí s vlastní sestrou. (Ve skutečnosti invektivy přímo tohoto znění nepadly, ale zhruba v tom duchu se vzkazy od Černého k Severnímu moři a zpět skutečně nesly.)
Pokud se někomu zdálo, že si v tom obě strany libují, mohlo na tom být něco pravdy. Preference Rutteho a jeho liberálů začaly stoupat, až den před volbami vypadal premiér znovu jako favorit. Erdoğanovi to posloužilo jako reklama zdarma - aniž by musel někam ministry vůbec posílat, začali se v Holandsku žijící Turci, o jejichž hlasy prezidentovi jde, srocovat v kolektivním záchvatu proerdoğanovského vlastenectví.
Wilders, kterému by za normálních okolností hrál konflikt s islámskou zemí do noty, naopak najednou jako by vypadl ze hry (až výsledek dnešních voleb ukáže, jestli náhodou průzkumy zase jednou nelhaly).
Už se všichni těšíme, až sputniknews.ru nebo nějaký jiný hodnověrný zdroj informací zanedlouho přinese zaručené zprávy o tom, jak se holandští a turečtí spin doctors sešli na Mauriciu a ukuli vzájemně výhodnou volební strategii. A nebo to tak prostě vyšlo. Podle toho, čemu věříte vy, se můžete zařadit mezi „konspiratoriky“ nebo „šlendrianisty“.
Čtěte také:
