Vystoupení komunistického poslance v předvolební debatě ukázalo, že do české obrany by tahle strana raději mluvit neměla.
Těch diskuzí před říjnovými volbami bude ještě mnoho. A dá se čekat, že si budou všechny velmi podobné. Což je příslib především v případě KSČM, která se hned v prvním dvouhodinovém pátečním bloku na ČT 24 prezentovala jako zkušený ochránce míru před imperialistickými štváči.
Takový závan starých pořádků byl zřetelně cítit ze slov Alexandra Černého, komunistického experta na obranu a bezpečnost. Přišel například se zajímavou zákulisní zprávou, že Severoatlantická aliance není jednotným natožpak kompaktním celkem a přežívá už jen od summitu k summitu.
Co tam tedy ještě děláme? Proč podporujeme nefunkční spolek? Proč jsme tam vůbec vstoupili? Nebude lepší odejít? Podobné myšlenky mohly napadat nejednoho diváka u obrazovky.
Co se ale Černý snažil prezentovat jako důkazy rozkladu NATO, je běžná součást fungování aliance. U tak velkého společenství, kde se u stolu schází 29 států a každý z nich má své priority, je různorodost normální. Pro komunistického poslance by bylo zřejmě přehlednější, kdyby se rozhodovalo jako ve Varšavské smlouvě - Moskva zavelela a ostatní museli poslechnout. Dnes už je naštěstí realita jiná.
Polsko navýší výdaje na obranu nad stanovené minimum i kvůli „hrozbě z Východu“
Alexander Černý neskončil. Šel dál. Začal přemítat nad tím, proč není dobré dávat na obranu dvě procenta HDP, jak od svých členů žádá NATO. Černý tvrdí, že takové zdvojnásobení českých obranných výdajů musí doprovodit zvýšení počtu vojáků z dnešních 25 na 40 tisíc, protože jinak armáda nedokáže peníze utratit.
Není mi jasné, co Černý jako dlouhodobý člen sněmovního branného výboru v práci vlastně dělal. Téměř na každém zasedání poslanecké skupiny se rozebíralo, jak je česká armáda podfinancovaná a že ani 100 miliard nestačí k nezbytným modernizacím a dohnání všech restů.
Svými podivnými a - možná záměrně - zkreslenými výroky Černý odhalil, jakou armádu si KSČM přeje. Bez budoucnosti a bez vazeb na západní spojence. V případě komunistů nejde o nic překvapivého. Jen dokazují, že svou mentalitou uvízli před rokem 1989.
Přečtěte si další komentáře Ondřeje Stratilíka
