Diskuse, co s nečekaným přebytkem rozpočtu se zdá být stejně nečekanou. Jakoby se se člověk ocitl na nějakém sletu lunatiků. Původní, asi každému srozumitelná myšlenka ministra Babiše, že o těch šedesát miliard se prostě sníží státní dluh, se dalším dvěma vládním stranám vůbec, ale vůbec nelíbí.
Lidovci jsou alespoň upřímní a chtějí přebytek použít na podporu venkova. Tedy na standardní zkorumpování svých tradičních voličů. Socialisté se už také nemohou dočkat rozdávání, ale zároveň předstírají rozpočtovou odpovědnost. Desítky miliard se nerozdají důchodcům natvrdo, ale poputují na důchodový účet, který zle pravicové vlády v devadesátých letech vybrabčily. A zajistí se tím, že i v dobách zlých bude na pořádné valorizace penzí, na něž kvůli tomu brabčení v minulosti nebylo.
U této vize premiér Sobotka zřejmě kalkuluje s tím, že prezident Miloš Zeman měl před lety pravdu, když konstatoval, že 65 procent národa jsou debilové. A Sobotka je zřejmě přesvědčen, že ti zbylí stejně socany volit nebudou. Jinak by se veřejné prezentace takovýchto myšlenek nedůstojných člověka s univerzitním vzděláním nedopouštěl. Deficit důchodového účtu se pohybuje kolem třicet miliard korun ročně. Po destabilizaci důchodového systému opatřeními prosazenými ministryní Marksovou a dalších bytostí zvláštního ražení se ve střednědobém horizontu propadne ke sto miliardám ročně.
Jak Pavel Páral viděl rok 2016?
Prostě zrychlení valorizací a zastropování důchodového věku něco stojí a těch pár desítek miliard loňského přebytku jsou směšné drobné, zvlášť když nepřijde nějaká rozumná vláda, která Marksové výdobytky anuluje a ještě pořádně v penzích přitvrdí, a státní dluh vyšplhá kvůli státním důchodům během příštích třiceti let na stovky procent hrubého domácího produktu. Každý, kdo zvládl velkou násobilku, nesporně chápe, že nějaké komické rezervy na důchodovém účtu jsou jen záminkou, jak přebytek použít na volební korupci.
Nikoho přitom ani nenapadne přemýšlet o tom, že rozhodující díl těch šedesáti miliard korun jsou peníze, které by, v případě, že by nedošlo k výpadku v infrastrukturních projektech, byly použity na kofinancování Evropou dotovaných státních investic. A až ty dotace zase naběhnout, bude třeba si na to kofinancování zase půjčovat, protože rozpočet bude deficitní. Prožrat přebytek vzniklý časovým nesouladem v cash flow je chování, které připomíná sedláka, který v únoru semele osivo na mouku, aby měl z čeho péct na oslavu masopustu koláče.
Čtěte další komentáře autora:
