Kromě elit je dnes módní veřejně nenávidět i experty. Svým způsobem tomu samozřejmě rozumím. Zapnete televizi a hned se na vás z obrazovky valí tolik moudrých rad expertů, že vedle nich jako expert vypadá i Ruda z Ostravy. Zvlášť moudří bývají lékaři. Ti nám sice sem tam z těla seberou i zdravý orgán, přesto je ale ze všech profesí pořád máme nejradši.
Jedna z jejich moudrých rad například zní, že v autě máme v létě mít maximálně o sedm stupňů chladněji, než je venku. Zatěžuje to prý náš organismus podobně jako horko, sluníčko, zima, déšť nebo smog. Takže když je venku hezkých 37 stupňů, nastavíte si v autě klimatizaci na 30 stupňů. A dostanete za volantem infarkt i bez jízdy po D1. Na druhou stranu chce jen málokdo být operovaný někým jako třeba Tomio Okamura. Sami sebe taky vždycky radši svěříme do rukou expertů.
„Moraváka z Tokia“, jak si Okamura sám říká, jsem nevybral náhodou. Právě on je jedním z prvních tuzemských symbolů vzpoury proti tzv. elitám a expertům. Ještě než nám všem ukázal, že umí vlastní stranu osvobodit od veřejných peněz ještě rychleji než machři z ČSSD a ODS, stvořila z něj média moudrý hlas lidu, který bojuje proti hlouposti expertů: neexistovala snad jediná věc, k níž by Okamura ochotně nenabídl nějaké své originální vysvětlení.
Záhy si toho všiml dokonce i sám a vrhl se – jak jinak – do psaní amatérských blogů a natáčení videí. Právě ty se poslední dobou staly útočištěm amatérů, kteří tak obcházejí oficiální média plná nenáviděných expertů. Okamura nonstop psal, natáčel a palčivě přemýšlel úplně všude, během masáže i návštěvy hřebčína. I díky vysoké sledovanosti svých blábolů se nejdřív málem stal prezidentem a poté doopravdy i senátorem a poslancem. Právě on nám ukázal, jak vypadá vláda „amatérů“. Nebo spíš jejich diktatura, protože demokracie zrovna není Okamurův politický styl.
Okamura je pro Čechy druhým nejvěrohodnějším politikem:
Nejdůvěryhodnějším politikem zůstává Babiš, Okamura posiluje
Britský ministr v souvislosti s brexitem prohlásil, že lidé už mají dost expertů. Možná. Jestli ale máme dost expertů, pak si radši nikdy nepřejme diktaturu amatérů. Experti včetně novinářů samozřejmě často z faktů vykouzlí bláznivé dojmy, aspoň ale s fakty zkoušíme pracovat. Amatéři je pro jistotu vytěsnili ze svého života. Stojí jim totiž v cestě k ještě bláznivějším dojmům. Jako třeba Ortelovi, stále populárnějšímu kazateli. Ten se jednou doma v Plzni probudil a kolem uviděl samé muslimy a kebaby.
Vzpoura proti expertům vlastně oslavuje amatérskou nevědomost, často se v ní s gustem koupe. Je nicméně ironie, že se nenávisti proti expertům začíná dařit i u nás. S diktaturou amatérů totiž nemáme úplně nejlepší historickou zkušenost. Vzpourou proti expertům vlastně byl i komunismus: i ten všude nahradil experty, byť mnohdy nedokonalé, diktaturou dokonalé amatérské nevědomosti.
Komunisti nenáviděli všechny vzdělané lidi, které proto vraždili, zavírali nebo nahrazovali těmi nevzdělanými. Všichni experti se stali třídním nepřítelem. Výsledkem byly gulagy, JZD a další pokrokové věci. Ano, poslouchat experty často dost bolí. Všichni známe z televize nejen profesorku Dvořákovou, ostatně horší dějiny světa jsou bláznivých profesorů plné. Vždycky ale způsobí menší zlo, než když experty uděláte z milicionářů.
Přečtěte si další komentáře Petra Holce:
