Průmyslové dny, během nichž si armáda na své půdě vyzkouší, co chce vlastně koupit, jsou správnou cestou. Obrana by tedy měla vysvětlit, proč se jim u některých zakázek vyhýbá.
Ostré střelby, míření a palba v pohybu, rychlé manévrování, brodění. To je jen několik situací, kterými v uplynulých týdnech na okraji vojenského újezdu Libavá prošlo pět pásových obrněnců západní výroby. Ministerští úředníci a důstojníci z generálního štábu takhle hledají nejvhodnější vozidlo, kterým nahradí muzejní platformu BVP-2.
Nejde o nový nápad. Už na jaře takhle u Vyškova vojsko otestovalo osobní terénní a obrněná vozidla, jež bude v příštích letech ve velkém nakupovat. Tehdy to byl jeden z prvních viditelných kroků, kterými se prezentoval „dočasně“ jmenovaný náměstek ministra pro vyzbrojování Pavel Beran.
Čtěte více o nástupcích BVP:
Překvapení. Z obří armádní zakázky za 50 miliard vycouvalo pět zájemců
A že Beran se svými kolegy zvolil správnou cestu, potvrzují i ohlasy zahraničních zbrojařů. Někteří z nich dlouhodobě upozorňují, že systém, kterým dnes česká armáda nakupuje, není ideální. To ostatně tvrdí i řada vysoce postavených úředníků ministerstva obrany. Ještě předtím, než si vojáci sepíšou, co chtějí, měli by se podívat, jaké možnosti a výrobky trh vůbec nabízí.
Takhle už by nemuselo docházet k situacím, kdy ministerstvo po několika měsících příprav zjistí, že vojáci a úředníci si naspecifikovali výrobek, který vlastně neexistuje. Někdo může namítnout, že německé obrněné vozidlo Puma – jež se mimo jiné také snaží uspět v tendru české armády – je přesně tenhle případ. Tedy že konsorcium PSM sestavilo pumu na základě přání Bundeswehru. Jenže česká armáda nikdy nebude mít takové možnosti ani tolik peněz jako německé vojsko.
Samozřejmě že ani během testování na polygonech a střelnicích vojáci nemají stoprocentní šanci odhalit detaily techniky, natožpak prozkoumat všechny komponenty. Stroje jsou stále pod dozorem výrobců. Ovšem důstojníci si na všechno sáhnou, porovnají vlastnosti a udělají si hrubou představu. Což jen na základě materiálů a fotografií od výrobce jde těžko.
Ani rady Petry Buzkové za 290 tisíc nepomohly. Česko stále izraelské radary nemá
Obrana by proto měla vysvětlit, proč se pro takové testování nerozhodla i v jiných velkých obchodech. Řeč je především o kontroverzním výběru nových víceúčelových vrtulníků a radarů MADR.. Těžko říct, jestli je právě tuhle techniku možné pořídit jen od stolu. Reálné srovnání by možná ukázalo, že i levnější řešení dokážou bezpečně splnit všechny požadavky.
Některé zahraniční zbrojní skupiny se během výběrů radarů divily, že ministerstvo obrany nežádalo otestování nabízených systémů v České republice, jako to dělají některé jiné země. Zvlášť v okamžiku, kdy jde o zbrusu nové technologie, které se na našem území nikdy nepoužívaly.
Problém ale je, že se ministerstvo obrany příliš nevyjadřuje. Nákup helikoptér se letos zničehonic ocitl ve vyhrazeném (tedy utajeném) režimu a žádné detaily se nezveřejňují, u radarů zase Martin Stropnický loni v prosinci oznámil, že Praha koupí izraelskou technologii. Navrhla to prý výběrová komise složená z mnoha odborníků. Její materiály ani závěrečné rozhodnutí ale ministerstvo nechce ukázat.
Čtěte další komentáře Ondřeje Stratilíka:
