V početném kruhu přátel a zjevně v dobré náladě, oznámil prezident České republiky Miloš Zeman, že bude kandidovat znovu. Pokud mu bude zdraví sloužit, je vysoce pravděpodobné, že bude opět zvolen. Ještě před vypuknutím kampaně však na Zemana čeká návštěva Bílého domu, což se jeho předchůdci na Hradě nikdy nepoštěstilo (Václav Klaus se v březnu 2005 s tehdejším prezidentem Georgem Bushem setkal, nejednalo se však o oficiální státní návštěvu.)
Je to pro Zemana nesmírná satisfakce, a popravdě řečeno on byl opravdu jedním z mála státníků na světě, když si veřejně a opakovaně vítězství Donalda nad Hillary přál. Tedy ne že by to v boji o Bílý dům hrálo nějakou roli, ale Trump zjevně nezapomněl…
Je-li jedna oblast, kde by inspirace Trumpem nebyla ani Miloši Zemanovi, ale ani České republice na škodu, pak je to jeho zjevně upřímná snaha udělat něco s „red tape“, tedy s regulatorikou a byrokratickými překážkami v podnikání. V tomhle ohledu Trump nelenil, a 30. ledna vydal exekutivní nařízení, jehož podstatou jsou tři věci.
Za prvé, každá nová regulace vydávaná jakýmkoli federálním úřadem smí být vydána, jenom když zároveň zruší nejméně dvě staré. To je opravdu kvantitativně jednoduchý a srozumitelný cíl, kterému dává zuby druhý princip, a sice že netto náklady vzniklé v důsledku nových regulací musí být nejvýše nulové. Jinak řečeno, nově vzniklé břemeno musí být nanejvýš stejné, jako ta stará, zrušená. A za třetí, implementaci a kontrolu má na starosti Office of Management and Budget, největší součást prezidentské exekutivy. Zrovna v Česku, proslulém svou zálibou v „goldplatingu“, tedy přidávání dalších úřednických „vylepšeníček“ k evropským směrnicím a nařízením, by měli na Trumpovu snahu udělat očistný průvan v legislativě a podzákonných normách slyšet i ti, kteří ho jinak nemusí.
A že je v Americe co ořezávat a zjednodušovat - „předpisová základna“, jak tomu u nás říkají sami úředníci, je v Americe ještě nepoměrně rozsáhlejší než v Česku. Daňové přiznání si je průměrný Čech schopen vyplnit sám, kdežto většina Američanů si musí najmout profesionála. Bodejť by ne, když loni měl americký federální daňový kodex 74 608 stran, 187krát víc než před sto lety, kdy se zavedla federální příjmová daň. Drtivá většina stran přitom přibyla v posledních třiceti letech, jak ukazuje obrázek.
Takže kdyby si Miloš Zeman vzal inspiraci zrovna v tomhle, byla by to velká věc. Jasně že je rozdíl v pravomocech amerického a českého prezidenta, ale ani ten by nemusel být v boji proti „předpisové základně“ ani zdaleka bezmocný. Každý vládní návrh zákona v Česku podléhá proceduře RIA, která právě měří regulatorní dopad. Miloš Zeman by si mohl vzpomenout na časy, kdy se hlásil k liberalismu (já vím, je to už dávno), a z důvodu povrchně zpracovaného vyhodnocení nákladů a přínosů házet poslancům na hlavu nejen vládní návrhy, ale hlavně výtvory jejich vlastního legislativního kutilství, které jsou z tohohle hlediska často nepolíbené a často hrůzostrašné.
Čtěte: Stařeckou hůl už Zeman má. Teď ještě vyjít s osmi tisíci měsíčně
Takovýhle slib a varování totiž může nejen Miloš Zeman, ale kterýkoli jiný uchazeč o úřad prezidenta republik dát, a velmi by pomohlo, hlavně kdyby to pak skutečně splnil. Kdo chce přispět kvalitě českého vládnutí, může hledat sofistikovanější inspiraci, třeba u protinožců v Austrálii, tam se měří nejen předem, ale i následně - a co škodí, to se ruší.
Pak je tady jedna Milošova nepopiratelná komparativní výhoda: spílat tvůrcům norem, které poškozují obyvatelstvo a národního hospodářství, do idiotů, by mu šlo jako málokomu. V těchto situacích ovšem zcela po zásluze a z velmi dobrého důvodu - no není to krásný a uchu občana lahodící program, s nímž je radost jít do kampaně? Legrace bude a ještě by to k něčemu užitečnému bylo!
Co říká Miroslav Zámečník na návrh progresivního zdanění? Čtěte:
Daněmi proti proudu
Přečtěte si další články Miroslava Zámečníka:
