Vrcholový sport dávno není oslavou zdravého způsobu života, nicméně pohled na olympijský turnaj v ženském ragby konzervativního člověka přece jen trochu zarazí a přiměje ho zapátrat v pracovní legislativě, zda je opravdu už dnes emancipace dotažena až do hořkého konce. Přitom zjistí, že není. Ženy mají nadále například zakázáno pracovat v podzemí. I když jen pokud nevykonávají manažerskou funkci bez nutnosti vykonávat fyzicky namáhavou činnost.
To olympijské hnutí je dál. Tam se nejen hraje ragby, ale i vzpírá se a boxuje. Není možné, aby byl do olympijského programu zařazen sport jen pro muže. A české omezení pro hornice, či tunelářky by se tam asi nesetkalo s pochopením.
Ono není pochyb, že i naše patnáctikilogramové omezení pro zvedání břemen hygienickými předpisy v případě žen je poněkud zpozdilé, když ho musí dodržovat prodavačka v zelenině, která si po šichtě, kde nesmí zvednout pytel brambor, skočí do fitka a naloží si tam na činku třeba 85 kilo, jako mistryně ČR v bench-pressu za rok 2015. Je to sice prd ve srovnání s jejím mužským protějškem, který dal 335, ale i tak je to z hlediska běžného muže dost. Nakonec to předvedla i ženská zápasnice v českém televizním studiu. O tom, kam to spěje, věděli už před mnoha lety bratři Tesaříci z YoYo Bandu, když zpívali píseň „Jó já jsem srab“.
Žen, co si chlapa „zvednou a už to začíná“ jistě pár po zeměkouli chodí a pár jich jistě takových chce být, což je nesporně na jejich svobodném rozhodnutí. Co si o tom myslí ženští lékaři nemusí nikoho zajímat. Nakonec je to tak asi správně. To tělo patří ženě a jen ona je odpovědná sama sobě, za to, co s ním činí a sama nese následky. Proč to ale musí podporovat zrovna Mezinárodní olympijský výbor svou absurdní genderovou korektností je snad pochopitelné jen z pohledu zarytých feministek.
Jen mužům totiž muže to ženské ragby trochu připomínat totálně genderově nekorektní a sexistické ženské zápasení v bazéncích s bahnem, což je možná pro někoho fajn zábava, ale na olympiádě se neprovozuje.
Přečtěte si další komentáře autora:
Marksistická vzpomínka na Drábka
