Den poté, co bankovní rada rozhodla o prvním zvýšení sazeb od února 2008, byť velmi mírném, začíná být jasné, že i efekty budou mírné. Ať již se to bude týkat úrokových sazeb, poptávky po úvěrech nebo kurzu koruny. Spíše jde o signalizaci ze strany ČNB, že to s inflačním cílením myslí vážně, a že není zcela ve vleku Evropské centrální banky.
ČNB, na rozdíl od ECB, která musí při formulaci měnové politiky přihlížet k vývoji makra tak rozdílných ekonomik jako je Německo a Itálie nebo Řecko, nemůže čekat, kdy se Frankfurt odhodlá k prvnímu opatrnému utahování šroubů, když sama čelí jasným příznakům přehřívání v české ekonomice.
Potvrzují to i čerstvé statistiky vývoje (ne)zaměstnanosti a v maloobchodním obratu, kde jsou rozdíly v rámci Evropy markantně vidět (více ZDE, ZDE a ZDE).
Z EU jako od hlavního obchodního partnera si inflaci nedovážíme, a ani u nás nespočívá problém v cenách průmyslových výrobců. Vzhledem k velkému rozsahu a váze zpracovatelského průmyslu v Česku se na jedné straně zjevně díky trhu práce dostávají do výhodnější pozice zaměstnanci, „labour share“ (podíl mezd na celkové přidané hodnotě) by tak měl dále stoupat, takže retail by na tom měl být také dobře. Z toho ale zároveň vyplývá, že ČNB na straně druhé nemůže sazby rychle zvyšovat, a tolerovat rychlé zpevňování koruny, které by zdejším producentům mezinárodně obchodovaného zboží mohlo začít rychle užírat z marží.
Z toho ovšem můžeme dovodit jedno nezáviděníhodné dilema centrální banky s již jasně patrnou bublinou na trhu nemovitostí - ČNB ji nedovede přes klasické nástroje řešit, protože by musela agresivně zvyšovat sazby, a hodně tvrdě by zasáhla třeba zrovna zpracovatelský průmysl, a porušila pravidla moštárny („co tě synku, živí?“).
Tohle je všude na světě velký problém nemovitostních bublin: nechcete to kazit ostatním sektorům, a tak se díváte, jak se přifukuje. Specifické instrumenty, zacílené proti bublině, sice existují, jejich účinnost není bůhvíjaká. Politicky jsou velmi neoblíbené, což ostatně pocítila ČNB na vlastní kůži, když chtěla prosadit posílení svých pravomocí přímo do novely zákona.
ČNB pravidla a doporučení zpřísňuje, mezitím ceny nemovitostí rostou, teď už napříč republikou. V Praze už je to dávno za čarou, jenže v Praze se také více než kdekoli jinde projevuje neschopnost stavět a uspokojovat poptávku nabídkou nových bytů. S tím ČNB nic nenadělá, ale poslanci i pražští zastupitelé by mohli.
Tohle je jedna z největších bariér českého růstu, dokonce i toho typu, který sází na zvyšování produktivity, investice do výzkumu, školství, inovací… Tady je zajímavý paper na téma vazeb mezi bydlením a širší ekonomikou, protože napjatý trh bydlení je problém všude možně.
Čtěte další komentáře Miroslava Zámečníka:
