Minule jsem dával odkaz na volební manifest britských konzervativců, kde popsali svou představu o financování sociálních služeb, což byl zřejmě jeden z důvodů, proč dopadli, jak dopadli.
S programy a vizemi je třeba nakládat opatrně, nejen za Kanálem, ale i v srdci Evropy. V rámci nového rozdělení rolí se má stát hlavním volebním lídrem ČSSD Lubomír Zaorálek, který měl na starosti sepisování programu. Zjevně je na výsledek pyšný, když si stěžoval, že „my jim je píšeme, ale oni nám voliči ty programy nečtou“.
Jestlipak si přitom vzpomněl na nebožtíka spolkového kancléře Helmuta Schmidta, na nějž německá SPD nedá dopustit, a jemuž je připisován výrok, že „kdo má vize, měl by navštívit lékaře“? Dnes jsem si přečetl v Právu, s jakým „programovým tankem“ chce na zítřejší konferenci ČSSD vyrazit do voleb, a že by to bylo z hlediska ekonoma nějaké radostné čtení, to tedy ne.
Jde hlavně o to, že strana zažívá opět recidivu slibovacího a rozdávacího módu a nedala si mnoho práce s domýšlením nechtěných vedlejších efektů. Politicky je jistě rozumné, že už nechtějí progresivní příjmovou daní zatížit solidněji vydělávající zaměstnanecké vrstvy (včetně známých „opinion lídrů“ v podobě lékařů), nýbrž pouze horní dvě procenta, jenže to jim zase nevyjde fiskálně. Ani náhodou ne, když k tomu připočtete další nápady typu zvýšení rodičovského příspěvku o 80 tisíc na 300 tisíc korun, omezení testování dětských přídavků na příjem, společné zdanění manželů a bezplatné jízdné v autobusech a na železnici pro školáky i seniory, snížení DPH na základní potraviny na deset procent atd. atd.
Dokonce i věci, o nichž byl člověk přesvědčen, že už máme dostatek statistických důkazů o jejich škodlivosti (protože mění chování) typu zrušení třídenní karenční lhůty u nemocenské (která je z rozumných důvodů standard všude v Evropě, pouze Finové jí mají delší), jsou znovu na stole.
O změně ve vedení ČSSD čtěte další komentáře redaktorů Eura:
S Chovancem přichází zákon, pořádek a samopal do každé rodiny
Zoufalá ČSSD provedla zoufalý pokus
A protože je jasné, že tohle všechno neutáhne ani progresivní danění u horních dvou procent (protože jsou jich jenom horní dvě procenta), je potřeba najít „nové zdroje“. Dědická (a darovací) daň určitě nezabolí ty, kterým se nepodařilo naakumulovat kapitál v řádu desítek milionů korun, ale je to v zásadě trest pro gründerské národní kapitalisty, kteří se ohlížejí po tom, komu předat firmu. Takhle bude řešením ofšorizacija nebo prodej třetí osobě, nejlépe z ciziny. Zvlášť když zároveň naříkáte, jak vám odplouvají zisky do zahraniční, vynikne, jak je to Simply clever, si takhle zahřívat na prsou národní kapitál!
V zemi, která stojí před zásadní změnou modelu svého ekonomického rozvoje, protože spoléhat v éře nastupujícího Průmyslu 4.0 na jednoduché výroby ve zpracovatelském průmyslu s nízkou přidanou hodnotou už z definice nemůže fungovat, je obzvlášť ošidné si hrát s korporátními daněmi. Nevím, kdo přišel na nápad, zavést firmám s „vysokými zisky“ nad 100 milionů korun (necelé čtyři miliony eur) progresivní zdanění, ale je to úplně špatně. Autoři mohli přihlédnout alespoň k rozdílu mezi ziskem a mírou zisku, koncentrací v odvětví – protože takhle to vypadá, že nečetli ani toho Marxe.
Navíc progresivním korporátním daněním velmi intenzivně odrazujete firmy od toho, aby rostly, a tudíž se uměly prosadit v mezinárodní konkurenci.
Zmatený daňový Jánošík by měl vědět, že na to, aby nějaká firma mohla aspoň trochu relevantně investovat do technického rozvoje a inovací, není sto milionů vysoký zisk, ale vstupenka do třetí řady. „Průmysl 4.0 v současné době zavádí jedna třetina (29 procent) firem, rozdíly mezi jednotlivými segmenty jsou výrazné. Do nových technologií investují především velké společnosti. Malé firmy ve své výrobě Průmysl 4.0 zavést neplánují (potvrdilo 68 procent ředitelů), aktivně zavádí Průmysl 4.0 pouze dvě procenta z nich“, stojí v poslední analýze společnosti CEEC Research.
Takže jestli doopravdy chceme Dobrou zemi pro život, tak přes tyhle nápady tam cesta evidentně nevede. V zásadě by autoři měli být vděční za to, že to nikdo nečte, a pokud čte, tak nerozumí implikacím textu. Protože pochválit se to fakt nedá.
Přečtěte si komentáře Miroslava Zámečníka:
