To chápe každý, kdo se seznámí s tím, jak do zavedení třídenní karenční doby, byla nemocenská v Česku zaměstnanci masově zneužívána, a jak se pak čeští zaměstnanci zázračně uzdravili. V kraji senátora Škromacha, který je autorem návrhu, pak po dlouhá desetiletí záhadně rostla nemocnost zaměstnanců pravidelně v době sezónních prací na zahrádkách a v období pálení slivovice.
Byla by to hodně hloupá legrace, i pokud by k tomu neplánovala vláda další dobro v podobě navýšení minimální mzdy o šestnáct stovek, což pro zaměstnavatele představuje včetně pojistného dalších 2200 korun nákladů na jednoho. Je pozoruhodné, že nikoho z pachatelů dobra zřejmě netuší, že na rozdíl od jejich sociálních fantazií jsou zdroje podnikatelů vždy omezené a co je stát donutí utratit na jednom místě, neutratí na jiném.
Vývoj minimální mzdy
Zdroj: Ministerstvo práce a sociálních věcí
Když narostou náklady na nemocenskou, ubydou pochopitelně zdroje na standardní navyšování mezd a zvyšování zaměstnanosti v kvalifikovaných profesích, které skutečně vytvářejí přidanou hodnotu. Sníží se i ziskovost, což se promítne ve výnosu daní, které je tak krásné rozdávat třeba důchodcům i nad rámec zákona a přes to, že veřejné finance jsou trvale a dlouhodobě deficitní.
To, že se ekonomice nikoli zásluhou této vlády momentálně docela dobře daří, neznamená, že to bude trvat do nekonečna a že se otevřel bezbřehý prostor pro sociální inženýry, za něž bude muset napáchané škody napravovat někdo úplně jiný a ty, kterým nyní pokuřují za cizí peníze, to pak bude pořádně bolet. Jako by ti páni a dámy zde na přelomu desetiletí, když se musely utahovat opasky, s námi ani nežili.
Čtěte další komentáře autora:
Točená levá aneb fiskálně sebevražedná diskuse
