Je to tak každý rok touhle dobou: pro všechny, kteří se aspoň trochu zabývají světovou ekonomikou a mezinárodním makrem, nastává čas povinného čtení. World Economic Outllook vydávaný Mezinárodním měnovým fondem se nečte zcela snadno, ale alespoň ve veřejné doméně nic lepšího neznám.
Zkombinujete-li ekonomický výhled ještě se skvělou databází MMF zvanou Data Mapper a pravidelnými přehledy věnovanými jednotlivým členským zemím pod názvem IMF Article IV Staff Reports, pak máte k dispozici zcela zdarma nástroje, díky nimž se udržíte v obraze.
Ze současného výhledu na příští rok (na jaře vždy vychází ještě aktualizace a menší revize se dělá i v létě) vybírám pár grafů, které, pokud je vhodně seřadíte a interpretujete, ušetří spoustu času při rychlé orientaci.
Tohle srovnání současného výhledu oproti jarní předpovědi mají krásně přehledné, řekl bych až příkladné.
Že vývozci komodit musejí se slzou v oku vzpomínat na nedávnou minulost, vidíte v tomto přehledném srovnání, jen zkratka APSP je průměrná spotová cena ropy.
Následující čtyři grafy mám rád, protože se dívají na sektor domácností, přičemž spotřeba je dnes ve všech vyspělých zemích dominantní složkou HDP. Kudy přesně vede kauzalita mezi úvěry a růstem, to je dobrá otázka. Povšimněte si vývoje zelené křivky na prvním grafu, která ukazuje Španělsko – těžko bude výrazně klesat nezaměstnanost, když je úvěrová aktivita v záporu už osm let. Na druhém grafu je pozoruhodné to silné zhoupnutí čisté hodnoty majetku amerických domácností následované růstem až skoro na předkrizovou úroveň.
Zvýšení netto majetku je doprovázeno oddlužením domácností a zotavením cen nemovitostí, pozoruhodné jsou časové posuny a také amplituda v USA oproti Evropě. Netto majetek klesl v USA skokově a hluboko, zatímco oddlužování bylo taky hodně výrazné, byť nastalo později.
Musí to souviset s tím, jak jsou v USA nastaveny hypotéční kontrakty, kdy se zástava majetku vztahuje typicky pouze na vlastní nemovitost („limited recourse“). Fakticky jde o to, že tržní riziko u nemovitostí nese v Americe financující subjekt, v Evropě zase spíše dlužník, který se nemůže dluhu zbavit jednoduše tím, že pošle klíče od nemovitosti, jejíž tržní cena se dostala „under water“ (klesla pod hodnotu jistiny), zástavnímu věřiteli. Když to udělá hodně lidí najednou, táhne to dolů celý trh, takže čistá hodnota majetku klesá i u nezadlužených domácností, ale rychle klesá i zadluženost, jak se americké domácnosti s odesláním klíčů zbavují i vysoce pákovaných hypoték.
Vzhledem k tomu, že netto majetek závisí v USA také více než v Evropě na tržní ceně cenných papírů a burzovní index S&P 500 se dostal na dno na začátku jara 2009, je příběh těchto čtyř grafů docela silný. Američané padají hluboko, ale rychle se dovedou zotavit. V Evropě je více stability, ale také malátnosti. Japonsko je kapitola sama pro sebe. Domácnosti nejbohatší a nejzadluženější. Mrkněte na to, jak dlouho jsou reálné ceny bydlení v Japonsku pod hladinou roku 2000. Patnáct let fuč a konec v nedohlednu. A to bychom tu čáru mohli protáhnout až někam na začátek 90. let a bylo by to ještě horší – o jednu generaci později nejsou ani na polovině. Investovat v bublině není legrace.
Přečtěte si další komentáře autora:
Konec stoprocentních hypoték, už od října
