Ústavní zákon o rozpočtové odpovědnosti hodili minulý týden sociální demokraté ve sněmovně pod stůl a nikoho to zvlášť nezajímalo. Ještě tak dva roky zpátky se i oni holedbali tím, jací jsou zodpovědní hospodáři, a sami přišli s verzí (byť velmi okleštěné) finanční ústavy, s níž by mohli po socansku utrácet bez problémů ještě jedno další volební období a pak to nechat zase někoho spravit. Ale i malá snaha se dá ocenit.
Nyní levice vycítila, že státní dluh už není téma, na němž se budou lámat volby, a vzala za zpátečku. Ekonomika roste, daně sypou jako nikdy a deficit klesá i při mohutném nafukování státního aparátu a zbytečném a marnotratném rozdávání kdekomu.
Vágní závazky
Sněmovna tedy onu skvělou rozpočtovou odpovědnost nakonec schválila jen jako běžný zákon. Ten počítá například s tím, že pokud se výsledky české ekonomiky zhorší a dluh veřejných institucí oproti předchozímu roku vzroste na 55 procent hrubého domácího produktu, musely by vláda i kraje podniknout nějaká velmi vágní opatření. Povinnost předložit v takovém případě vyrovnaný rozpočet zákon neobsahuje. Vládě jen vzniká povinnost předložit sněmovně opatření, která povedou k dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí. Nezavádí ani žádné sankce za nezodpovědnou rozpočtovou politiku. Takže je to klasické blabla. Navíc v každém hlasování o státním rozpočtu bude možné novou normu, na rozdíl od ústavního zákona, novelizovat, takže jde vlastě o bezcenný cár papíru.
Pro srovnání naši sousedé na Slovensku mají už třetí rok svůj ústavní zákon o rozpočtové odpovědnosti, který nařizuje již při padesátiprocentním zadlužení zaslat parlamentu zdůvodnění výše dluhu a návrh souboru opatření, která povedou ke snížení dluhu, při 53 procentech se snižují platy členů vlády a při 55 procentech už nesmí vůbec předkládat rozpočet s deficitem.
Německo přijalo dluhovou brzdu předloni a platit začne postupně. Nicméně nereguluje výši státního dluhu, ale každoroční schodek, který nesmí přesáhnout 0,35 procenta HDP. Takže asi šestkrát méně, než představuje schodek navržený vládou v rozpočtu na příští rok. Podobné pravidlo platí i v Rakousku, kde jsou na federální vládu přísnější než na vlády zemské.
Stejnou hranici, jaká je v našem novém zákoně pojatá spíše orientačně a bez sankcí, mají již řadu let v Polsku. Tam ale při dosažení dluhu 55 procent musí vláda předložit nejen vyrovnaný rozpočet, ale také plán na snížení dluhu.
Jako děti na písečku
Sociální demokraté, kteří finanční ústavu shodili, ačkoli ji mají ve volebním programu, argumentovali tím, že v ústavním zákoně nemají být konkrétní parametry, protože jde o obecnou normu. Spíš se ale zdá, že vzhledem k vnitrokoaliční atmosféře po krajských a senátních volbách, chtěli dát Andreji Babišovi najevo, kdo je v zemi pánem a že si bez nich tak jako tak ani neškytne. Je to sice trochu jako mezi dětmi na pískovišti, ale proti gustu žádný dišputát.
Každopádně na tom, že při každém zasedání tohoto kabinetu bude i nadále daňový poplatník blednout a zoufale držet peněženku, nový obyčejný ani ústavní zákon nic nezmění. Nakonec máme premiérem prvního českého ministra financi v historii, který v roce 2002 předložil do sněmovny státní rozpočet s deficitem přes sto miliard korun. Když se světová ekonomika zase rozkývá a ta česká se začne sunout opět do recese, může si to třeba jednou zopakovat znovu. To, co totiž zatím tato vláda v rozpočtové oblasti předvádí, k tomu dříve nebo později povede.
Dále čtěte:
Ani přebytek rozpočtu není důvod k jásotu
Sněmovna schválila šedesátimiliardový schodek rozpočtu na další rok
Nekorektní souvislosti Pavla Párala: Fiskální jelen
