Pár dopravních bonbónků má aktuálně v tuzemsku stejný problém. Právně je jejich fungování tak diletantsky vyřešené, že je mohou soudy nebo úřady mávnutím ruky zastavit. A ti, kteří Pražský okruh, tunel Blanka a mýto do těchto končin zavedli, jen doufají, že nepřijde průšvih.
Případ první – Pražský okruh. Řidiči si toho v praxi nevšimnou, ale nejvytíženější dálnice v zemi – část okruhu propojující plzeňskou a brněnskou dálnici, funguje ve zkušebním provozu. Funguje tak už šest let, od té doby, co Pavel Bém, Vít Bárta a Václav Klaus přestřihli pásku.
Každý, kdo si dokázal v dopravní branži udržet zdraví rozum, ví, že šest let je na zkušební provoz docela dlouho. Teď už to nahlas řekl i Nejvyšší správní soud, podle jehož rozhodnutí je zkušební provoz u silnic trvající déle než tři roky, neúměrně dlouhý.
V čem je kouzlo zkušebního provozu? Řidiči jsou spokojeni, protože po silnici se jezdí, politici si odškrtli slib voličům, ministerstvo vyúčtovalo dotace a hlavně – ve zkušebním provozu může stavba fungovat s nedostatky, jako jsou třeba protihlukové stěny, jak je to v případě Pražského okruhu. Ano, někdo by to měl řešit. Ale proč, když jsou téměř všichni spokojeni?
Nejvyšší správní soud tak zkomplikoval fungování hned několika staveb, přesněji řečeno zkomplikoval život těm, kteří by měli jejich problémy řešit. Tou další důležitou je tunel Blanka. I on funguje na zkoušku a podle všeho tak bude fungovat hodně hodně dlouho.
Čtěte o rozhodnutí soudu:
Soud: Zkušební provoz Pražského okruhu je neúměrně dlouhý
Ve stavebním povolení z roku 2006 se totiž píše, že Blanka nemůže být zkolaudována, dokud nebudou fungovat další části okruhu města, konkrétně dálnice Suchdol – Březiněves a Ruzyně - Suchdol. A to nebudou ještě nejméně deset let. Ve světle rozhodnutí soudu je teď pro odpůrce Blanky jednoduché zastavit její provoz, stejně tak jako je reální zastavení provozu na Pražském okruhu.
Důsledky by byly pro pražskou, potažmo celorepublikovou dopravu, tak fatální, že ti, kteří jsou za napadenou praxi zodpovědní (ředitelství silnic, magistrát), spoléhají, že žádný soud si tohle na triko nevezme.
A to je právě největší špatnost téhle taktiky. Brát si veřejnost jako rukojmí a doufat, že průšvih je příliš velký na to, aby ho někdo odstartoval. V bankovní rétorice se dlužníkům v téhle situaci říká „too big to fail“, tedy příliš velký na to, aby padl. Jenže soudy tu nejsou od toho, aby se takovými pravidly řídily nebo je tolerovaly.
To platí i u mýta. Když se na ministerstvu dopravy zeptáte, jaký mají náhradní plán, když soud nebo antimonopolní úřad shodí prazvláštní prodloužení smlouvy s Kapschem, řeknou vám, že žádný plán B nemají. Opravdu. Z jejich strany je to záměr. Podle lidí blízkých téhle kauze doufají v to, že kvůli smlouvě v hodnotě miliard zadané bez výběrového řízení padne přinejhorším pokuta, ale samotnou smlouvu antimonopolní úřad nezruší. Hrozilo by totiž, že by se po tuzemských dálnicích jezdilo zadarmo a to si prý na triko nikdo nevezme.
No uvidíme, který soudce prokáže odvahu jako první.