Jednou za čas se v Oku dívám na to, jak se Rusko vypořádává s nízkými cenami ropy a dalších vyvážených surovin, sankcemi ze Západu a v neposlední řadě s odvetnými ruskými sankcemi na dovoz potravin ze Západu. Recese je pryč, Rusko zřejmě už od loňského druhého pololetí roste, i když tempem, které nikoho neomráčí.
Grafy přebírám z centrální banky, což je již řadu let nejlépe fungující centrální instituce v Rusku, profesionálně vedená guvernérkou Elvirou Nabiullinovou, kterou časopis The Banker vyhlásil centrální bankéřkou roku 2016. Periodika centrální banky jsou odborně kvalitně zpracovaná a bez znaků jakékoli politizace. Kdo chce vědět něco o ruské ekonomice, nečte Sputnik, ale „Talking Trends“ tamní centrální banky; mimochodem ve velmi slušné angličtině.
Vývoj světových cen komodit zásadních pro ruský export
Zdroj: Ruská centrální banka
Jelikož jsou všechny nerostné suroviny dodnes tvořící páteř ruského vývozu pod úrovní předkrizového roku 2013, vypadá podle toho i růst.
Struktura růstu HDP podle výdajů
Zdroj: Ruská centrální banka
Ze struktury HDP je vidět jasně, že největší ránu utrpěla spotřebitelská poptávka, což nepřekvapuje v zemi, která dlouho byla velkým čistým dovozcem potravin, jež zároveň představují o dost vyšší procento spotřebitelských výdajů než u nás, natož pak v USA nebo západní Evropě. Sankce na jejich dovoz tak fakticky postihly mnohem více ruské spotřebitele než západní vývozce. To, že tržby za potraviny klesaly míň než u nepotravinářského zboží, by nemělo nikoho překvapit – jíst se musí.
Růst obratu v maloobchodu
Zdroj: Ruská centrální banka
Reálné mzdy (červená křivka na následujícím grafu) jsou dodnes pod úrovní před třemi lety a navíc ruské domácnosti začaly šetřit, takže reálné spotřebitelské výdaje poklesly ještě výrazněji.
Reálné mzdy, disponibilní příjem a spotřebitelské výdaje domácností
Zdroj: Ruská centrální banka
Mezičtvrtletní HDP ve stálých cenách začíná jít nahoru, ale jak říká ruská centrální banka, dostat se při nízkých cenách exportních komodit bez strukturálních reforem k dlouhodobým tempům růstu nad dvě procenta ročně bude pro Rusko obtížné, ale totéž si přiznejme, že v podstatě platí i pro Česko.
Mezičtvrtletní růst HDP ve stálých cenách
Zdroj: Ruská centrální banka
Jenže my tady můžeme různě mudrovat o tom, kdy se měla stimulovat poptávka, kdo kdy blbě škrtal a jak se to má dělat.
V Rusku po záboru Krymu a pádu cen ropy nemohl kompetentní makroekonomický tým zbůhdarma mudrovat o stimulaci poptávky, natožpak tisknout rubly ve velkém. Když přes noc dostanete velmi přísné rozpočtové omezení (sankce, nízké příjmy z exportu) a nemůžete a nechcete se na Západě nebo v Číně zadlužovat, tak nemůžete dělat chávezovsko-madurovskou hospodářskou politiku, jejímž jediným plodem je hyperinflace a hospodářský rozval.
Putin, ať je jaký chce, zjevně chápe, že bez profesionálního makroekonomického vedení by touhle dobou byly jeho imperiální sny ta tam a on už by v Kremlu neseděl.
Jenže perspektiva sotva dvouprocentního ekonomického růstu znamená, že dlouhodobě nemůžete hrát velmocenskou politiku, a tak Rusko hledá nový růstový model. Opět se nedá říct, že by mezi ekonomy na oficiálních místech panovala bezradnost. Jejich doporučení je jednoznačné: v zemi, která pracuje s těmito omezeními a zároveň chce být silná, nedosáhnete ekonomického růstu jinak než přes nabídkovou stranu ekonomiky.
Ví to nejen v centrální bance, ale také na ruském ministerstvu financí, kde přišli s představou překopání daňového systému od zdanění práce ke zdanění spotřeby, které méně deformuje ekonomické rozhodování.
To je ovšem všude na světě vysoká politika, a tak to není jednoduché. Ale hloupí tihle lidé na ruských financích a v centrální bance rozhodně nejsou.
Přečtěte si další komentáře Miroslava Zámečníka:
