Premiérovi a šéfovi ČSSD Bohuslavu Sobotkovi se přihodilo něco, co byste od politika připomínajícího sfingu úplně nečekali: nadchl se. Konkrétně levicovou rétorikou demokratického kandidáta na amerického prezidenta Bernieho Sanderse, jenž na svých mítincích slibuje revoluci. I ČSSD chce proto jít do nadcházejících krajských a příští rok i sněmovních voleb jako revolučnější strana. Nebo přinejmenším levicovější.
Vlastně bychom měli být rádi, že se Sobotka nadchl kandidátem na amerického prezidenta a ne přímo ruským nebo čínským prezidentem jako prezident Miloš Zeman. Navíc když v USA slibují revoluci, vždycky víte, že žádná nebude: Američané revoluce ze srdce nenávidí. Ostatně i američtí demokraté spadají spíš do programového rámce širší evropské pravice než levice, marxismus i jiné zločinné myšlenky jsou jim cizí.
Sanders Američanům slibuje univerzální zdravotní péči evropského střihu, proti níž nebojuje žádná evropská pravicová strana. Kdysi to částečně zkusily ODS (poplatky) a po ní TOP 09 (vyšší účast pacientů) a byl to začátek jejich konce. Dnes proto slaví, když jim nějaký podezřelý průzkum přiřkne o půl procenta vyšší preference.
Máme jiný problém: příliš nízké školné na soukromých VŠ, kde si směšné tituly kupují kvůli kariérnímu postupu politici, policisté a úředníci
Sanders také mluví o nesmyslně drahém americkém univerzitním školném, které mnohé zadlužuje na celý život. To ale u nás i díky ČSSD nemáme ani v té nejlacinější podobě, takže u nás i díky ČSSD nemáme ani žádné univerzity, které by obstály v mezinárodním srovnání.
Spíš máme jiný problém: příliš nízké školné na všech soukromých vysokých školách, kde si směšné tituly kupují kvůli kariérnímu postupu politici, policisté a úředníci, kteří se pak v úřadu hrdě oslovují paní magistro a pane bakaláři.
Sanders také upozorňuje na zadrhnutou sociální mobilitu USA, o níž se vždy opíral americký sen. U nás ale zůstáváme sociálně velmi mobilní: téměř všichni dosáhneme na naši postkomunistickou bídu, a to i bez velkého snažení. Na rozdíl od Ameriky, jejíž stále menší část populace vlastní stále větší část bohatství, je Česko jednou z nejrovnějších zemí na světě. Všichni máme všechno – a nic.
Kde je ta inspirace?
Je tedy otázka, čím se Sobotka vlastně na Sandersovi inspiruje? Obávám se, že znám odpověď: poté, co politický střed chytře obkročil Andrej Babiš s ANO, se Sobotka znovu chystá ČSSD zabetonovat ve sklepě staré třídní politiky, odkud jeho partaj nikdy neměla odvahu vykročit do moderní doby, jak to dávno (za Tonyho Blaira) udělali třeba britští labouristé nebo německá SPD. Jak taková třídní politika vypadá v praxi, naposled ukázal Jiří Paroubek. Poté hned padl.
Je to ironie: volební preference ČSSD se víceméně drží na hodnotách jejího posledního volebního zisku, přestože (nebo právě proto?) téměř opustila tradiční politiku olupování svých nevoličů. Něco z ní sice stačila prosadit hned po volbách, pak se ale rychle rozkoukalo ANO a většinu trestního repertoáru ČSSD (především vyšší daně pro všechny kromě voličů ČSSD) zatrhlo.
I sociální demokraté tak museli oficiálně přiznat, že ve vládě rezignovali na velkou část svého tradičního levicového programu. Teď se k němu chce Sobotka vracet.
Čtěte další komentáře autora:
Přijď mezi nás, modrá je dobrá
