Premiér a šéf ČSSD Bohuslav Sobotka prohrál v čele strany své třetí volby, a tak si řekl, že je načase ukázat, že je fakt lídr. Rozhodl se proto, že odvolá pár ministrů ČSSD. A že to zase udělá tak, aby každý viděl, že lídr fakt není.
Jestli chtěl totiž Sobotka aspoň v televizi ukázat, že přinejmenším v ČSSD je ještě předseda, měl ministry na odstřel hned jmenovat a taky říct, proč je odvolává. Čímž samozřejmě nemyslím, aby řekl, že jejich pádem jen zkouší oddálit pád vlastní, protože si na vysoké politické funkce už nějak zvykl. Ostatně když máte k dispozici na odstřel kádry jako Němeček nebo Marksová, je hledání důvodů k jejich odvolání hotovou ódou na radost.
Sobotka na to ale šel jako obvykle – nepřímo. Takže zatímco se pořád chystal za prezidentem Milošem Zemanem, trápili nás ministři ČSSD v televizi nekonečnou agónií, jak jim premiér ještě nevolal, nebo jim naopak volal už několikrát – nic jim ale pořád neřekl. Člověku z toho pomalu začínalo být líto i někoho takového jako Němeček…
Zatímco se nic nedělo, začalo se logicky dít něco jiného: v ČSSD začal bublat další puč proti Sobotkovi. Nemusíte totiž mít Nobela za nějakou chytrou disciplínu, abyste viděli, že i výměnu ministrů Sobotka zpacká jako málokdo, když ji obrátí v totální frašku: sám sebe znovu ukázal jako tak neschopného lídra, že byste mu k vedení nesvěřili ani firemní recepci. A celou ČSSD nabídl k bezplatné hostině ANO i lidovcům, které chtěl do své ministerské frašky pro jistotu taky uvrtat.
Přečtěte si další komentáře autora:
Američané doženou Čechy. Bídou prezidentských voleb
Sobotkovo obdivuhodné zabednění
Nejlepší ovšem bylo finální zdůvodnění odvolání Němečka s Dienstbierem, určitě vstoupí do dějin: nic jim nejde vytknout, pracovali dobře, jen… A sakra: když už to Sobotka celé načal ministerskou únavou, nemohl to s ní taky dokončit? Třeba Němeček fakt vypadá značně unaveně, co se stal ministrem. Nejde ale jen o styl. Jestli se teď ve svém zoufalství Sobotka skutečně hodlá převtělit v mladého městského piráta, málokdo k sobě v Praze podobné hlasy přitahoval tak jako právě Dienstbier, věčný oponent vlastní strany. Ten je v tom dokonce podobně dobrý jako kdysi Jiří Pospíšil v ODS.
Personální zoufalství v ČSSD ale zdaleka nekončí Sobotkou a ministerskou fraškou. V jaké kádrové bídě se nachází, teď strana stvrdila i tím, že v prezidentské volbě bude případně podporovat Miloše Zemana. Zajímavé: s prezidentem totiž nebojuje jen Sobotka, ale i ministr zahraničí Lubomír Zaorálek. Za toho prezident úspěšně dělá zahraniční politiku, k jaké se nejen Zaorálek radši nechce moc hlásit – i na něj je z ní cítit moc vodky.
Necelý rok před sněmovními volbami padly volební preference ČSSD na 15 procent. Možná se ale jen opakuje historie. I se Sobotkou v čele se strana začíná blížit oblibě, jakou měla ve finále se Stanislavem Grossem. I tehdy našla odvahu k radikálnímu řezu až na poslední chvíli. Na pětiletku Jiřího Paroubka hned tak nezapomeneme.
