Tak i Německo bude počínajíc květnem dotovat nákup elektromobilů a hybridů. Prémie pro kupujícího je docela vysoká s částkou čtyři tisíce euro (asi 108 tisíc Kč) pro čistě elektrické vozy, zatímco u hybridů je to tři tisíce eur (cca 81 tisíc Kč). Subvence bude vyplácet pouze na ty automobilky, jejichž výrobci sami přispějí do fondu polovinou potřebné částky, zbytek je účast vlády.
Sdílení nákladů tak vytěsňuje černé pasažéry, kteří by se rádi vezli, aniž by přispívali, přitom nepředstavuje diskriminaci zahraničních producentů.
Celková částka určená na podporu elektromobility - 1,2 miliardy euro – by měla zvrátit zoufale pomalý nástup elektromobilů v Německu. Těch se neprodává ani čtvrtina množství, jehož by bylo zapotřebí pro dosažení jednoho milionu elektromobilů v roce 2020. Zatím se počítají elektromobily na desítky tisíc, což je skoro trapné ; technologicky jsou „auta na baterky“ právě kvůli bateriím pořád nedokonalý substitut auta na naftu nebo na benzín. Vhodná pro město, ale drahá na pořízení. V Německu je důležitým odrazujícím faktorem, že se nehodí na dlouhé jízdy v levém pruhu na Autobahn. „Kaufprämie“by měla stačit asi na 400 tisíc vozů, oficiálně má program trvat do roku 2019 včetně, ale platí princip, kdo dřív přijde, ten dřív odjede.
Subvencemi, ať už přímými nebo formou daňových úlev nejrůznější konstrukce, lze nepochybně poptávku po elektromobilech zvýšit. Atraktivitu zvyšují i další výhody, třeba parkování zdarma nebo otevření vyhrazených pruhů i pro elektromobily. Tesla S se prodávala lépe a radostněji, když celková úleva představovala v takové Kalifornii včetně federální daňové podpory 10 tisíc dolarů.
Subvencovat bohaté je politicky kontroverzní, Německo jim chce předejít stropem 60 tisíc euro
Subvencovat bohaté je politicky kontroverzní, Německo jim chce předejít cenovým stropem 60 tisíc euro, nad nějž již subvence nebude kupujícím poskytována. I tak ale zůstanou elektromobily i hybridy proti konvenčním autům se spalovacími motory dražší, takže nebudou pro chudé (v Kalifornii kvůli tomu rozsah fiskálních úlev klesá s rostoucím příjmem domácnosti).
Norsko nejštědřejší
Snad vůbec nejštědřejší podporu elektromobility mělo Norsko. To odpouštělo DPH a registrační daň při koupi (dohromady to v Norsku představuje polovinu ceny auta), zadarmo bylo parkování, dobíjení z veřejných stanic, s elektromobilem bylo možné jezdit vyhrazenými pruhy, osvobození od poplatků se vztahovalo i na přepravu trajektem, průjezdy zpoplatněnými tunely atd.
Výsledkem je, že v Norsku se stal pravý opak německého pomalého rozjezdu - předpokládaného počtu 50 tisíc elektromobilů se podařilo dosáhnout o tři roky dříve, než se předpokládalo, už loni.
Bylo to tak štědré, že to nemohlo vydržet ani v bohatém Norsku, a taky to nevydrželo.
Pramen: Norský statistický úřad
Jinak řečeno, aby to s poptávkou pohnulo, musí být rozsah podpor masivní - od infrastruktury v podobě dobíjecích stanic až po dotace, daňové úlevy a přednostní zacházení v dopravě. Spolehlivě takový systém vyvolává zlou krev - fakticky je to podpora bohatších vrstev populace, na níž se ale skládají všichni, včetně těch, kteří si elektromobil nikdy nekoupí.
Přitom hlavní očekávaný přínos elektromobility, tedy snížení emisí klimatických plynů, se dostavuje pomalu a nerovnoměrně. Při samotné výrobě elektromobilů především díky bateriím vzniká větší ekologická stopa než u konvenčních aut. Podle propočtů respektovaného německého Fraunhoferova institutu se počáteční nevýhoda srovná až po ujetí 100 tisíc kilometrů.
Když se k tomu připočtou emise při výrobě samotné elektřiny, vzniká velice rozdílná „ekologická návratnost“ elektromobilů, která se liší země od země. Jak je to v případě USA, když se porovnávají celkové emise v rámci životního cyklu, najdete zde.
Tam, kde mají elektroenergetiku založenou na fosilních palivech, to nedává – kromě zlepšení kvality ovzduší ve městech- smysl, což ještě několik desetiletí bude i český případ.
Čtěte další komentáře:
