Zpráva o úmrtí uzbeckého prezidenta Islama Karimova, nejdřív popřená, pak ze tří zdrojů potvrzená, je v duchu nejlepších sovětských politických tradic. Podle ní se také smrt lídra neohlásila dříve, než se věrchuška dohodla na nástupci, neboť lid by ve svém zármutku neměl být příliš zkoušen.
A teď si představte, že dlouholetý a obzvlášť zasloužilý otec vlasti umře, když má země oslavit kulaté (pětadvacáté) výročí Dne nezávislosti, připadající na včerejšek. Jako v Podzimu patriarchy od Gabriela Garcíi Márqueze se najdou takoví, kteří stejně neuvěří, že Patriarcha umřel.
Osmasedmdesátiletý Karimov, vyrůstal v sirotčinci v Samarkandu (což je uzbecké město obývané Tádžiky). Jeho otec není znám, prý byl snad poloviční Tádžik nebo „Buchari“ - z kdysi kvetoucí komunity středoasijských židů, ale to bylo jedno z mnoha přísně střežených státních tajemství. Šéfovat začal ještě za Gorbačova v roce 1989, a po rozpadu Sovětského svazu se stal prvním prezidentem, u čehož vydržel až do teď. Mimochodem středoasijské republiky se do nezávislosti nijak nehrnuly.
Území dnešního Uzbekistánu kdysi patřilo ke klíčovým osám světového obchodu, neboť přes Ferganskou kotlinu do Samarkandu a Buchary vedla severní větev Hedvábné stezky, a velká obchodní centra na trase byla fenomenálně bohatá. Od perských vládců přes Alexandra Velikého a mongolskou jízdu bylo území Uzbekistánu samozřejmě díky tomu velmi cenné a mělo smysl o něj bojovat, zvítězit, udržet a danit.
Hedvábná stezka
Fergana, Samarkand a Buchara byly pro mezinárodní obchod až do objevení námořní cesty kolem Afriky stejně strategicky důležité jako dneska Malacká úžina se Singapurem, Suez nebo Panamský kanál.
Tamerlán, proslulý svými neuvěřitelnými ukrutnostmi, ze Samarkandu vládl na sklonku 14. století impériu, jež sahalo od dnešního východního Turecka přes celý Írán a střední Asii až do severozápadní Indie. O necelých sto let později se narodil v dnešním Andižanu (ve Ferganské kotlině) Bábur, král Kábulu a zakladatel ve své době nejbohatšího impéria na světě - Mughalské říše.
Ferganská kotlina
Uzbekistán se za Karimova samozřejmě snažil identifikovat s osobnostmi ze své minulosti, třebaže s etnickými Uzbeky neměl zrovna Tamerlán mnoho společného. Teď vyjde spousta Karimových nekrologů, které budou mimo jiné rozebírat jeho opravdu brutální metody vládnutí (třeba masakr v již zmíněném Andižanu v roce 2005; nebo zavírání a mučení politických vězňů), nad nimiž Západ periodicky přivíral oči, protože význam Uzbekistánu prudce narostl po 11. září 2001 v souvislosti s válkou v Afghánistánu. V zemi byla klíčová zásobovací základna a také se velmi hodilo, že Karimov na svém území netoleroval islámské radikály (ti přešli do Afghánistánu a bojovali spolu s Talibánem).
Před dvěma lety se vyskytly i bizarní spory v rodině, když Karimov uvěznil svojí starší dceru Gulnaru. Známá pod uměleckým pseudonymem „Gugúša“, střihla si Gulnara Karimovová milostný duet s Gérardem Depardieu a také s Juliem Iglesiasem.
Mnohem líp než zpívání jí šlo braní úplatků, v případě telekomunikačních společností si říkala o stovky milionů dolarů. Zkrátka zažila Gugúša lepší časy, než se na ní tatínek nazlobil.
Stabilita v tomhle regionu by se hodila. Před více než dvaceti lety napsal Robert D. Kaplan slavnou knihu The Ends of the Earth, která je sumářem úvah o budoucnosti a zápisků z cest po zemích, odkud podle autora jednou vzejdou problémy. Uzbekistán je jednou z nich. Vyšla před skoro čtvrtstoletím, asi se už nedá koupit, ale pokud chcete získat představu, o čem to je, tady je článek téhož autora, publikovaný před 22 lety v The Atlantic. Už jeho název obsahuje vše podstatné - The Coming Anarchy.
| Kde je Andižan? |
|---|
| Multietnická, úrodná a velmi zalidněná Ferganská kotlina (rozlohou asi jako Morava, stejně obyvatel jako Česko) je rozbuškou ke konfliktům od dob, kdy jí Stalin rozdělil mezi tři státy. Předtím byla vždy ovládána z jednoho centra, a to i za carského Ruska (jako Ferganský újezd Turkestánské gubernie). |
Přečtěte si další komentáře autora:
Keine Willkommenskultur, ani tady, ani doma
Cesta do východního Německa, mnoho let poté
