Za dvacet let vybudoval Alojz Ryšavý šperkařskou firmu, která nemá v našem regionu obdoby. Nyní se chystá se svými diamantovými šperky prorazit na americkém trhu.
Podnikat začal už v devatenácti letech, nabízel velkoobchodům své vlastní šperky. Věřil, že když bude vyrábět dražší, ale zároveň kvalitnější zboží, tak se mu to vyplatí. A sázka na diamanty byla terno. Firma se rychle rozrůstala, jako první z Česka se dokonce dostala na antverpskou burzu, centrum obchodu s diamanty v Evropě. Dnes jeho ALO diamonds prodá ročně kolem patnácti tisíc šperků v hodnotě stamilionů korun.
Hodně podnikatelů by v jeho pozici šláplo na brzdu, odešlo z každodenního řízení společnosti a začalo si užívat peněz a volného času. Alojz Ryšavý o tom nechce ani slyšet. Ani dnes se nedostane do výroby model šperku, který by osobně neschválil: „Firmu považuju za svoje dítě, od kterého se nechci vzdalovat. Navíc mi je teprve devětatřicet, takže nemám potřebu stahovat se do ústraní a jenom si užívat. Spíš mám soustu pracovních plánů a vizí, které mě ženou dál a nabíjejí energií.“ První cíl je jasný. Dobýt Ameriku!
Co vás přivedlo ke šperkům?
Můj otec byl zlatník a matka módní návrhářka, takže jsem měl k oboru blízko. Hrál jsem sice hokej a chvíli uvažoval, že bych se věnoval jemu, ale nakonec jsem se rozhodl pro klenotníka. Umění mě vždycky přitahovalo a líbilo se mi, že člověk něco skutečně vytváří.
Už dva roky po škole jste se vrhnul do vlastního podnikání. Proč?
Vlastně to byla náhoda. Po škole jsem nastoupil do klenotnické firmy, postkomunistického družstva, kterému se vůbec nepovedla transformace na fungující podnik. Po dvou letech firma zkrachovala a já stál před rozhodnutím, co se mnou bude dál. Viděl jsem, že je kolem mě o šperky zájem, tak jsem si řekl, že to zkusím na vlastní triko, a zažádal si o živnostenský list.
Šly vám obchody dobře už od začátku, nebo to nějakou dobu trvalo?
Úspěch nepřijde jen tak, musí za ním být dřina. Na začátku jsem si vydělával na základní živobytí a potřeby, ale na druhou stranu jsem byl rád, že dělám něco, co mě baví a naplňuje. Snažil jsem se pořád zlepšovat a zaměřit se na hezčí a extravagantnější šperky, na které tady lidi ještě nebyli tolik zvyklí. Každým rokem to bylo lepší a lepší, takže jsem mohl přibírat další zaměstnance a během dvaceti let se z toho stala velká společnost.
Vzpomenete si na moment, kdy jste si poprvé uvědomil, že máte rozjetý výjimečný byznys?
Takhle jsem se na to nikdy nedíval. Byl jsem neustále v pracovním kolotoči, řešil jsem design a návrhy šperků, zasahoval jsem do obchodu, takže jsem si vlastně ani pořádně nestíhal uvědomovat, že firma tolik roste.
Dostanete se dnes ještě k navrhování šperků, nebo vám všechen čas schramstne řízení firmy?
Řízení firmy mi dnes zabere zhruba sedmdesát procent času. Je to hodně cestování a obchodních jednání. Alespoň těch zbylých třicet procent se pak snažím vytvářet šperky. Dnes už mám designérský tým lidí, který se tomu věnuje. Předtím jsem dělal všechny šperky sám.
Považujete se víc za umělce, nebo byznysmena?
Celý profesní život se považuju za klenotníka, na tom se nic nemění. I když toho obchodování je vážně hodně.
Jak vlastně vypadá proces vytváření šperků?
Možné jsou dva směry. Při jednom tvoříte šperky podle drahých kamenů, které máte k dispozici. Pět měsíců v roce trávím na cestách po světě a nakupuju suroviny – perly, smaragdy, topazy, diamanty. Ze suroviny se pak vybrousí kámen, který je ústředním prvkem. Podle tvaru a vzhledu kamene potom navrhujeme zbytek šperku. Samozřejmě musíme dbát na to, aby měl módní a zároveň trvalý design, ale taky aby se dobře nosil. Děláme šperky tak, aby se mohly nosit i za padesát nebo sto let. Chceme, aby si je v rodinách předávaly generace.
Druhý směr výroby šperku je pak takový, že se dopředu určí, jakou kolekci budeme dělat, a podle toho pak hledáme vhodné kameny. Třeba v černobílé kolekci využíváme černé a bílé diamanty nebo černé onyxy, pak máme taky například květinovou kolekci, kde se inspirujeme přímo tvary květin, do kterých stylizujeme šperky.
Jako první společnost z Česka a Slovenska jste začali nakupovat na burze diamantů v Antverpách. Jak jste se tam vlastně dostali?
Na začátku jsem nakupoval diamanty od překupníků, kteří cestovali po světě, skupovali drahé kameny a prodávali je firmám, jako je ta naše. Pak už ale byla moje poptávka tak velká, že mě hlavní dodavatel nebyl schopný dostatečně zásobovat. Měli jsme spolu ale perfektní vztahy, takže mě nakonec přivedl na burzu do Antverp, kde se za mě zaručil a pomohl mi nasbírat počáteční kontakty. Teď už tam aktivně působím osmnáct let.
Nechal jste se při nákupu diamantů někdy napálit?
Nemyslím, že bych se nechal přímo napálit, ale když jsem se na začátku ještě tolik nevyznal v trhu, nenakoupil jsem například tak dobře, jak jsem schopný nakoupit dneska. Ale to je asi celkem normální u začátečníka v jakémkoli byznysu. Za dvacet let mi už ale prošly rukama doslova miliony kamenů, takže si na mě teď jen tak někdo nepřijde.
Co třeba padělky? Ty jste nikdy nekoupil? A je něco takového na trhu s diamanty vůbec běžné, nebo jde spíš o zkreslenou představu z filmů a seriálů?
Na burzách padělky nejsou. Na ty narazí spíš koncový zákazník, ne obchodník s diamanty. Třeba na dovolených nebo letištích, kam se člověk už jen těžko vrátí.
Jak to vlastně probíhá, když nakupujete po světě diamanty? Cestujete s ochrankou, máte na ruce želízky připoutaný kufřík, nebo to je jen další filmový mýtus?
Takhle to vážně nefunguje. Nejezdíte s hotovostí ani s kameny. Po tolika letech v branži už máte kontakty, se kterými uzavíráte obchod podáním ruky. Člověk si vybere diamanty, ty se zapečetí do balíčku a ten vám přepraví přímo do firmy specializovaná služba, která se tím zabývá. Vy pak už jen zaplatíte bankovním převodem.
Jak jsou na tom Češi se šperky? Vyznají se v nich?
Český trh je hodně konzervativní, i když v posledních pěti letech se to už taky pomalu mění. Například na Slovensku jsou v módě i špercích odvážnější.
A pokud se podíváme ještě víc na západ?
Šperky tam především berou jako investici. Nakupují ale také větší a okázalejší věci. Zajímají se o to, aby byl šperk módní minimálně dalších dvacet let.
Jednou z oblastí, na které se vaše firma zaměřuje, jsou investiční šperky. Spousta lidí ale před podobnými alternativními investicemi varuje…
Ještě to nějakou dobu potrvá, než si u nás lidé na alternativní investice zvyknou. V zahraničí je to přitom naprosto běžné. Nikomu neříkám, aby do šperků a diamantů investoval celý majetek. Když si ale za deset procent svého ročního zisku koupíte něco, co vám udrží hodnotu desítky let, tak to určitě není špatná investice.
Akcie, dluhopisy a pozemky jsou už klasika. Navíc ne vždycky s jistým výnosem. Když se ale podíváte na vývoj cen diamantů, tak nikdy nezaznamenaly žádný výraznější pokles. U ostatních komodit sice může být rychlejší růst, ale zároveň jsou mnohem větší poklesy. Diamant vám nikdy nevyletí jako střela nahoru, ale taky nikdy agresivně nespadne. Je to spíš konzervativní uchovávání hodnoty
Celý rozhovor najdete na serveru Peníze.cz
| Alojz Ryšavý a ALO Diamonds |
|---|
| Devětatřicetiletý podnikatel pochází ze slovenské Banské Štiavnice, jeho otec byl zlatník a matka módní návrhářka. Na střední škole vystudoval obor zlatník-klenotník. Poté nastoupil do klenotnické firmy, postkomunistického družstva, která však po dvou letech zkrachovala. Alojz Ryšavý se rozhodl postavit na vlastní nohy a začal svoji práci nabízet pod vlastní živností. |
| V roce 1995 založil společnost Ryalo Gold, která se zaměřila na luxusní diamantové šperky. Jako první klenotnická firma z Česka začala nakupovat drahé kameny na antverpské burze diamantů. V roce 2001 se firma přejmenovala na ALO Diamonds. Tváří značky se stala topmodelka Petra Němcová. Společnost postupně otevřela další pobočky v Hongkongu a Miami. Nyní se chystá na další expanzi do Spojených států. |
Čtěte také:
Každý pátý diamant je falešný či nadhodnocený
