Prezident Miloš Zeman a pražský arcibiskup Dominik Duka dnes podepíšou memorandum o předání a pronájmu několika budov na Pražském hradě. Součástí dohody je, že katolická církev už nebude mít v hradním komplexu nároky na žádný objekt. Co k tomuto kroku vedlo prezidenta republiky, známého odpůrce církevních restitucí?
Předně komplet budov na Pražském hradě pod restituční zákon nespadá. Vždycky se tu střetávaly zájmy státu a církve. V devadesátých letech se řešení nenašlo a spor o katedrálu sv. Víta vyvolal jednu z první nacionalistických vln ve veřejném prostoru. Ukázalo se, že pro Čechy je chrám daleko víc symbolem jejich dějin než kultovním místem.
Zlom nastává, když na Hrad přichází Václav Klaus a pražským arcibiskupem se stává Dominik Duka. Oba nakonec přistoupili na koncept, který už od převratu podporovala skupina historiků kolem profesora Třeštíka. Stručně řečeno, katedrála patří katedrále. Symbol církve i státnosti dnes spravuje společná rada složená ze zástupců obou stran, které se podílejí na rekonstrukcích. V průměru jde o osmdesát miliónů korun ročně.
Po Klausově odchodu si církev začala nárokovat také Jiřský klášter, Staré a Nové proboštství a Mladotův dům. Zemanův tým se dostal do právních kleští. Na jedné straně musel začít s rekonstrukcemi v celkovém objemu skoro miliardy korun, ale současně existovala reálná možnost, že až stát tyto peníze do obnovy budov vloží, vzápětí je ztratí u soudu.
Slušný kompromis
Výsledkem dvouletého vyjednávání je proto dohoda, že do vlastnictví církve přejde Jiřský klášter a Nové proboštství a zbylé dva domy budou pronajaty na 99 let. Výměnou za to katolíci stáhnou žaloby a do pěti let dva domy ve svém vlastnictví opraví. Mají se využívat k veřejným účelům.
Politicky je to vlastně slušný kompromis. Jen kdyby nebylo už nyní jasné, že s opravami se to do pěti let nemůže stihnout. Už jen proto, že zatím nejsou ani detailně připraveny rekonstrukční scénáře, není stavební povolení, ale hlavně se zřejmě budou muset odkrýt základy obou budov. V takovém případě se ke slovu dostanou archeologové. Ti mohou stavbu zakonzervovat na další roky.
Na patáliích s nemovitostmi na Pražském hradě se dá krásně ukázat, jak se neúprosně vracejí věci nedořešené počínaje Karlem IV. a konče komunisty. Hradní komplex rostl od středověku převážně z panovnických peněz, což bylo v éře jednoty oltáře a trůnu logické. Později se stal symbolem české státnosti a na jeho výstavbě se významně podíleli sbírkami obyčejní lidé, města a farnosti.
Nikdo ale nedefinoval právní vztah státu a církve. Když přišli k moci komunisté, všechno zestátnili, ale nedali tomu právní podklad. Centrum českých králů a prezidentů začalo hledat novou podobu soužití. Dnešní podpisy jsou snad završením tohoto hledání.
Autor je komentátorem týdeníku Reflex
Čtěte také:
Duka: Katolíci letos získají zpět 70 procent požadovaného majetku
Nejvíce návštěvníků láká Pražský hrad, zaujaly ale i regionální památky
