Vládne zde přísný režim. Vojáci ve vstupní hale, rentgenové kontroly, propustky, kontrola pasu. Žádné mobily, notebooky ani tašky dovnitř nepronesete. Do nového bloku Novovoroněžské jaderné elektrárny vpustí návštěvníky maximálně s poznámkovým sešitem a propiskou v ruce.
Navzdory všem komplikacím jezdí do jihoruské elektrárny stovky novinářů, jaderných expertů a studentů z celého světa. Stále se jedná o jediné místo na světě, kde lze na vlastní oči spatřit fungující jaderný reaktor generace tři plus.
Co to v praxi znamená? Dvojitou ochrannou obálku reaktoru a řadu dalších aktivních či pasivních prvků bezpečnosti, které mají zabránit opakování havárie ve stylu Černobylu nebo Fukušimy. Životnost elektrárny je projektována minimálně na 60 let, v ideálním případě může dosáhnout až sta let.
K prvnímu připojení nového 1200megawattového bloku do sítě došlo po osmi letech výstavby v srpnu loňského roku. Od konce letošního února je první blok elektrárny Novovoroněž II v běžném provozu. V pokročilé fázi výstavby je druhý blok o shodném výkonu, který má vstoupit do komerčního provozu v červnu roku 2019.
Žádná práce pro Homera
Možnost prohlédnout si tento módní hit jaderné energetiky dostal i týdeník Euro. Na první pohled překvapí rozsah areálu novovoroněžské elektrárny. Rusko je zkrátka veliké a s půdou není zapotřebí šetřit. V novém bloku musíte nejprve projít stovky metrů v chodbách, než se dostanete do centra bloku.
Budovy jsou natřené veselými barvami – zelenou, žlutou a oranžovou. Obrovská hala strojovny s 1200megawattovou turbínou však zůstává bez stálé přítomnosti personálu. V hluku turbíny rotující rychlostí tři tisíce otáček za minutu by nikdo dlouho nevydržel.
To nejlepší z Francie a Japonska. Atmea chce uspět v českém jaderném tendru
Důstojné ticho naopak panuje v řídicím centru – velíně. Chod klíčových součástí elektrárny zde řídí osm operátorů. „Pokud je reaktor srdcem bloku a parogenerátory plícemi, tak velín je mozkem,“ vysvětluje náměstek hlavního inženýra elektrárny Novovoroněž II Igor Gusev, který se ujal funkce průvodce.
Zřejmě nejslavnější operátor jaderné elektrárny – seriálový Homer Simpson – by zde neměl šanci. Výběr zaměstnanců na tuto nejnáročnější pozici se řídí přísnými pravidly. „Podmínkou je vysokoškolské vzdělání v oboru reaktorů nebo turbín a následný výcvik na trenažéru. Zaměstnanci navíc každý rok podstupují psychologické a osobnostní testy,“ vyjmenovává Igor Gusev.
Největší odpovědnost má vedoucí směny. Ten musí mít za sebou deset let praxe a současně získat licenci od ruského jaderného regulačního úřadu – Rostechnadzoru. Zajímavostí je, že regulátor vydává povolení platné vždy jen pro konkrétní elektrárnu.
Pro případ výpadku je zde několik pojistek. Pokud selžou počítače, kontrolní panely lze ovládat i manuálně. Kdyby bylo nejhůř, pár desítek metrů od velína se nachází záložní velín, odkud je možné bezpečně reaktor odstavit z provozu.
Tady ještě vládnou civilové
Oproti „vojenskému režimu“ na dokončeném prvním bloku elektrárny Novovoroněž II se na rozestavěném druhém bloku cítí návštěvníci volněji. Stále se totiž nejedná o jaderné zařízení, ale o staveniště, které mají pod kontrolou civilisté – inženýři Atomstrojexportu.
Jeden z nich, Vjačeslav Čerňackij, nám představuje program Multi-D. Jedná se o 3D model staveniště zahrnující přibližně 43 tisíc úkolů pro různé dodavatelské firmy. Prostřednictvím počítačů a tabletů lze dodavatele úkolovat a následně lépe kontrolovat, co a v jakém čase bylo postaveno.
Od této novinky si ruští inženýři slibují zrychlení výstavby jaderných bloků. Komunikaci s dodavateli převádějí do elektronické podoby. „Dříve muselo být vše na papíře, dodavatel přivezl stohy dokumentů autem a my jsme museli vše prostudovat a schválit,“ vzpomíná Čerňackij.
V areálu elektrárny je fotografování zakázáno. Na vyhlídkové plošině za plotem už to není problém.
Reaktorové haly nových bloků mají poněkud jinou architekturu, než jakou známe z jihočeského Temelína. Na střeše je obří kopule podobná té, která se nachází na berlínském Reichstagu. A na ní sedí cosi, co lze připodobnit k obří chobotnici s osmi chapadly. Jedná o systém chlazení pro případ závažné havárie reaktoru.
Ruští inženýři s hrdostí prohlašují, že téměř všechna zařízení a díly pocházejí z jejich vlasti. Některé klíčové součásti však mají svůj původ v západní Evropě. Konkrétně část řídicích systémů reaktoru dodala francouzská Areva, transformátory německý Siemens a mohutné 173 metrů vysoké chladicí věže postavili Rusové na základě německé licence.
Menší zakázky při stavbě druhé novovoroněžské elektrárny získaly i české firmy. Průmyslové armatury v hodnotě přes 600 milionů korun dodaly podniky Arako, Armatury Group a MSA, Sigma Group vyrobila čerpací agregáty za více než 450 milionů korun.
Vítězný jaderný maraton
A tenhle znáte? Jak daleko dojede ruský elektromobil? To záleží na délce prodlužovačky. Ruské výrobky jsou obecně terčem posměchu, ale ne vždy oprávněně. Vedle zbraní a kosmického programu je design a výstavba jaderných elektráren další oblastí, v níž Rusko patří ve světě k technologické špičce.
Koncern Rosatom se tudíž může chlubit tím, že jako první dokončil a uvedl do provozu reaktor řazený ke generaci tři plus (teď nechme stranou komentáře některých expertů, podle kterých je generace tři plus pouhý marketingový výtvor a jedná se stále jen o třetí generaci). Hlavní konkurenti – americký Westinghouse a francouzská Areva – stále zápasí s dostavbou prvních projektů.
První francouzský reaktor typu EPR i americký AP1000 v čínských jaderných elektrárnách mají spustit výrobu elektřiny během druhého pololetí letošního roku. Smutný rekord drží Areva v případě stavby ve finském Olkiluotu. Délka realizace namísto slibovaných pěti let potrvá nejméně 13 roků a náklady budou oproti dohodnutým třem miliardám eur zhruba trojnásobné.
Jak je možné, že Rosatom to zvládl lépe než západní konkurenti? V jeho prospěch hrají nejméně tři faktory. Rusové vsadili na „evoluční“ reaktor VVER-1200, který je fakticky vylepšeným modelem reaktorů VVER-1000, fungujících mimo jiné u nás v Temelíně. Areva i Westinghouse zvolily revoluční řešení – a doplatily na to.
Zázrak se nekoná. Ani Korejci nedokážou jaderné reaktory stavět podle plánu
Výhodou Rosatomu je též nepřerušená tradice výstavby jaderných elektráren, zatímco Francouzi i Američané mají za sebou čtvrtstoletí útlumu. „Proto je dnes pro ně problém správně svařit potrubí nebo vybetonovat základy budov,“ říká jaderný expert Radek Škoda, který vyučuje na několika vysokých školách.
Škoda zmiňuje také přístup jaderného regulačního úřadu, který bývá v zemích Evropské unie i ve Spojených státech mimořádně přísný k jakýmkoli nesrovnalostem a možným rizikům. V Rusku nebo v Číně je přístup regulátora přece jen o něco tolerantnější, když je ve hře splnění shora daného termínu.
Vedle mezinárodní soutěže se odehrálo i jakési rusko-ruské soutěžení o rychlost stavby nového typu jaderné elektrárny. Vítězem se stala moskevská kancelář Atomenergoprojektu, která vyprojektovala nové bloky typu VVER-1200 u Novovoroněže. Poraženým je pak petrohradská kancelář téže firmy, která s menším úspěchem staví téměř stejné reaktory v Sosnovém Boru u Petrohradu.
O prohře tohoto projektu nejspíš rozhodl incident, který se odehrál před šesti lety při betonování reaktorové haly. „Obě stavby mezi sebou z počátku soutěžily, která bude hotova dříve. Pak se stala nepříjemnost, kdy silná vichřice zdeformovala značnou část armování kontejnmentu. Bylo nutné ji rozebrat a začít s armováním znova,“ připomíná jaderný expert a bývalý ředitel temelínské elektrárny František Hezoučký.
Město jaderných prvenství
Na jaderná prvenství jsou v Novovoroněži, jinak nevábném panelákovém městě s 30 tisíci obyvateli, zřejmě již zvyklí. Právě zde vyrostly na přelomu šedesátých a sedmdesátých let první elektrárenské bloky s reaktory typu VVER-440. Ty se staly úspěšným vývozním artiklem do zemí tehdejšího socialistického bloku, ale uspěly i ve Finsku. Československá vláda rozhodla o umístění těchto zařízení v Jaslovských Bohunicích, Dukovanech a Mochovcích.
Mezi lety 1974 a 1980 pak Rusové v Novovoroněži přistavěli první reaktor typu VVER-1000 s turbínami o elektrickém výkonu tisíc megawattů. A znovu to byl vzorový projekt, který se uplatnil v řadě „bratrských“ zemí. Na základě sovětské licence vyrostly dva takové bloky v jihočeském Temelíně.
Nyní se historie opakuje. V rovinaté krajině jižního Ruska potřetí vyrostl vzorový reaktor, který se má stát exportním hitem. Podepsané zakázky přibývají – reaktory typu VVER-1200 budou v Bělorusku, Maďarsku, Finsku, Turecku, Jordánsku… Kdo ví, možná na tento seznam jednou přibude i Česká republika.
Dále čtěte:
Bavoři se bojí svarů v Temelíně. Chtějí novou kontrolu
