Odchod z Evropské unie = plnější sítě. Touhle rovnicí se řídily mnohé rybářské komunity ve Velké Británii. Kampaň za brexit je přesvědčila o tom, že regulace Bruselu zbytečně omezují britský rybolov a v případě odchodu z unie jejich zisky porostou. Bude tomu však skutečně tak?
Makrela, sleď, treska a ostatní druhy ryb si plavou vodami jednotlivých zemí bez ohledu na teritoriální suverenitu. Jedinou možností jak střežit anglické ryby je tedy určit jasná pravidla pro zahraniční rybářské lodě. Před vytvořením společného rybářského trhového prostoru v roce 1973 platilo, že rybáři lovili zpravidla ve svých domácích vodách. Nicméně, když se Británie v roce 1973 k Evropské unii připojila, čelila hrozbě, že ji o úlovky připraví francouzské, španělské a norské lodě.
Za účelem regulace „rybářského pirátství“ proto vznikla první Společná rybářská politika (SRP), která vstoupila v platnost v roce 1983. Její princip spočíval ve zkratce v tom, že každá přímořská země má oblast 12 mil od pevniny chráněnou evropskou legislativou. Mohou tam tedy lovit jenom domácí rybáři. Dalších 200 mil bylo určeno pro všechny evropské rybáře.
Tato liberální politika ovšem přivedla některé druhy ryb do krizových počtů. Brusel proto začal postupně určovat kvóty na odlov některých druhů. Regulace začaly rybáře ve Velké Británii omezovat. Zatímco v roce 1970 pracovalo na moři 21 tisíc rybářů, v roce 2014 už sítě napínalo pouze 12 tisíc pracovníků v rybolovu.
A právě to považují podporovatelé brexitu za důsledek „šikany“ Bruselu. Sami by podle populistických politiků vylovili mnohem víc ryb, o které teď přicházejí nejen kvůli kvótám, ale také konkurenčním rybářům ze Španělska, či Francie. Nutno ovšem říct, že strategii, jak chránit populace ryb v Británii, nikdy neřešili. Jistě i kvůli tomu, že tuto agendu převzala Evropská komise. Na druhé straně však měla Velká Británie v evropském námořnictví dlouhodobě rozhodující slovo. Svědčí o tom i hrubý výdělek – podle posledních dostupných údajů z roku 2014 to bylo 243 milionů liber, tedy zhruba 9,2 miliardy korun. Šlo o největší příjem rybářů v celé Evropské unii.
Zlikvidují sami sebe?
Web prospectmagazine.co.uk poukázal také na to, že se Velká Británie kvůli druhu ryb, které v její vodách plavou, může těšit druhým nejvyšším kvótám v unii. Brusel navíc mezi členské státy, které loví v mořích, rozděluje ročně kolem 800 milionů liber.
Pokles počtu rybářů je podle odborníků způsobený ne kvótami, ale vývojem technologií. Moderní rybářské lodě a rozmach využívání sonaru škrtají nadbytečná pracovní místa. Kdo se s tímto trendem nevyrovnal, je ve ztrátě. Společná rybářská politika prošla v roce 2014 kvůli přetrvávajícímu poklesu počtu treskovitých ryb další reformou a nařídila nové regulace. To příznivce brexitu vyhecovalo ještě víc. Politice, která má podle unie zachránit nejen ryby, ale také dlouhodobé podnikání námořníků, Britové nerozumí.
Rybářská města, městečka a vesnice hlasovaly za odchod země z Evropské unie. Pokud si ovšem tamní obyvatelé myslí, že to znamená svobodnou volbu, kolik ryb a ve kterých vodách mohou lovit, mýlí se. Podobně jako v minulosti Norsko, i Británie bude muset s unií vyjednat nové dohody. Ty musí uzavřít i s dalším nečlenským spojencem Bruselu - Norskem. Jak varuje The Guardian, pokud se politici nedohodnou rychle, může dojít k zvýšení objemu rybolovu ve vodách blíž k britské pevnině a ohrožení tamních rybích populací.
Čtěte také:
