Kdo neprošel nuselským pivovarem, toho nezná hudební svět, traduje se. Sládek se v něm nedal potkat už dávno, byla ale poměrně slušná šance, že u Botiče natrefíte na nějakou současnou či budoucí hvězdu pop-music. Nuselským pivovarem prošel Janek Ledecký, Tomáš Klus, Yvetta Blanarovičová nebo Ksindl X. V chátrajícím areálu je totiž kromě jiného – povětšinou skladů všeho možného – i pět zkušeben. Když se z bývalé bednárny ozývají zvuky začínající rockové kapely, která do toho šlape jak o život, má to své kouzlo. Ovšem všechno jednou skončí. Už brzy odpojí elektřinu a během pár týdnů půjde bednárna i se sousední konírnou s dochovanými žlaby pro pivovarské valachy k zemi. Nařídil to statik.
Nuselská průmyslová historie obrazem:
Stejně jako hudebníci se s pivovarem rozloučil také umělecký kovář, který vedle své práce občas zaskočil jako opékač buřtů. Pro děti, které vylezly odnaproti z paintballové herny, byl vždy vítanou atrakcí. Aspoň paintball zůstává. Působivé podzemí pivovaru s více než dvěma stovkami původních litinových sloupů, které hráči s pistolkami zabydleli, zůstane zachováno. Je součástí hlavní budovy sladovny a ta je památkově chráněná.
Nájemníci sklepů, ve kterých před staletími klíčil ječmen, teď navíc zvažují, že si tu zřídí minipivovar s restaurací. Takže pivo se tu nakonec možná zase bude vařit.
Víno místo piva
Nuselský pivovar byl založen roku 1694 hrabětem Janem Josefem Sezimou z Vrtby. Vznikl patrně přestavbou středověkého mlýna ze 14. století.
Ve své době byl největším středoevropským pivovarem. Od šlechticů koupil pivovar roku 1857 Antonín Procházka, který pocházel z pivovarské rodiny Waldsteinů. V roce 1897 vznikl Akciový pivovar v Nuslích u Prahy. O přeměně na akciovou společnost referovaly Lidové noviny takto: „Nuselský pivovar těšil se v Praze a v širém okolí od svých prvopočátků vždy nejlepší pověsti a pivo jeho bylo vždy jedním z nejoblíbenějších v Praze. Aby se výroba jeho, která ročně činila průměrem 118 tisíc hektolitrů, ještě výše zvýšila, odhodlala se Úvěrní banka v Kolíně, že učiní s majitelem ujednání, jež umožní zřízením akciové společnosti, aby se závod ještě více rozšířil novými investicemi a aby výnosnost jeho byla zvýšena.“
Povedlo se. Za první republiky stanul nuselský podnik na špičce českých průmyslových pivovarů. V roce 1929 vyšla v Národních listech zpráva, že pivovar zakončil loňský rok se zvýšeným ziskem a „dividenda se taxuje na 110 Kč oproti 80 Kč loni“. Příznivci zlatavého moku si pochutnávali na dvanáctistupňovém pivu Prelát a světlé výčepní Nuselské desítce.
Staletá tradice vaření piva skončila v roce 1958. Až do osmdesátých let 20. století fungovala část pivovaru jako sladovna, zatímco část s ležáckými sklepy si pro sebe upravily České vinařské závody.
Nejznámějším nuselským produktem býval Pražský sklepmistr: bílé víno podivné chuti, které se nedalo pít, ale dalo se jím perfektně opít. Nejhodnotnější části areálu jsou od roku 2000 prohlášeny kulturní památkou.
Místo sladu byty
Poté, co loni čtyřhektarový areál koupila investiční společnost Penta, je zřejmé, že se začala psát nová kapitola zašlé slávy nuselského pivovaru. Jaká bude, není zatím úplně jasné. Developer spolu s architekty hledá pro památku s překrásnými půdami – bývalými sušárnami –, kde to dodnes voní ječmenem, nové využití. V části areálu, která sloužila vinařům, se už kreslí novostavby s byty. Mělo by jich být kolem čtyř stovek.
Nuselský pivovar nebude prvním ani posledním pozůstatkem pivovarnické minulosti Prahy, kde to zase začne žít. Bude zajímavé sledovat, jak to dopadne a zda se pivní duch místa úplně nevypaří.
Čtěte také: