Kvalita benzínu a nafty je na českých čerpacích stanicích vyšší než v Evropě. Potvrzuje to souhrnná zpráva Evropské komise. Nedostatky v kvalitě však zjišťuje Česká obchodní inspekce (ČOI) i u nás. Může si ale řidič v Česku ověřit, jak právě nyní na tom konkrétní pumpa s kvalitou je? Experti z branže tvrdí, že šanci na to má pramalou a složitou. ČOI se brání a motoristy uklidňuje, že před nekvalitními palivy je dokáže ochránit.
Ze souhrnné zprávy o kvalitě motorových paliv v členských zemích EU vyplývá, že Česká republika je na tom oproti evropskému průměru lépe. V roce 2015 bylo v Česku zjištěno 1,2 procenta vadných vzorků u benzínu a 0,2 procenta u nafty, zatímco v EU to bylo 2,7 procenta a 0,8 procenta.
Nutno ale podotknout, že na rozdíl od českých kontrol v monitoringu Evropské komise nefiguruje kontrola bodu vzplanutí nafty. Ten je přitom podle výsledků kontrol ČOI u českých pump nejčastější závadou nafty. „Nejčastějším zjištěním na kontrolovaných čerpacích stanicích je odchylka od bodu vzplanutí nafty. Ten je citlivým ukazatelem kontaminace nafty benzinem,“ říká mluvčí ČOI Jiří Fröhlich.
O výsledcích kontrol informuje ČOI pravidelně v rámci pravomocných rozhodnutí o uložených pokutách z kontrol paliv, která obsahují velmi podrobný popis situace.
„Vousaté“ informace
Řidičům ale taková databáze ČOI podle mínění odborníků v aktuální orientaci nepomůže. „Pro běžného spotřebitele je tento výstup velmi nepřehledný. Aby si ověřil, jak je na tom s kvalitou například jeho oblíbená čerpací stanice, musí se proklikat všemi měsíci na stránkách ČOI a hledat, zda ji tam náhodou nenajde jako tu, jíž byla pravomocně uložena sankce,“ upozorňuje Damir Duraković, generální ředitel nákupní aliance Axigon.
Podle něj není praktická informační hodnota tohoto seznamu pro běžné spotřebitele příliš velká, protože má značné zpoždění. „V okamžiku právní moci rozhodnutí se už na čerpací stanici prodává úplně jiné palivo než v době kontroly,“ vysvětluje Duraković.
Česká obchodní inspekce svůj postup brání. „Zveřejňujeme informace o pokutách přesně tak, jak nám ukládá zákon, tedy až pravomocná rozhodnutí,“ argumentuje mluvčí ČOI. Do doby vydání pravomocného rozhodnutí má podle Fröhlicha kontrolovaná osoba právo bránit se jak proti závěrům kontroly, tak výši pokuty. Dřívější zveřejňování čerpacích stanic s nevyhovujícími palivy tedy není možné.
Mluvčí inspektorů tvrdí, že řidiči se zjištěných nekvalitních pohonných hmot bát nemusí: „Spotřebitele chráníme a máme k tomu i zákonné nástroje. V okamžiku, kdy zjistíme nekvalitní pohonné hmoty na čerpací stanici, ukládáme zákaz prodeje. Prodejce pak musí palivo ekologicky zlikvidovat a provést nový závoz.“
Přečtěte si o nových palivech:
Označení paliv E a B se blíží. Benzinky ale trápí další povinnost: srovnání cen s CNG
Výše udělených sankcí ČOI může řidičům sice dát obraz ohledně závažnosti pochybení provozovatele čerpací stanice, ale ani tady to neplatí vždy.
„Při ukládání sankce správní orgán přihlíží i k jiným hlediskům než jen k závažnosti prohřešku. Vyšší pokuta může být udělena i z důvodu opakujících se prohřešků nebo nespolupráce s ČOI a tak dále,“ upozorňuje mluvčí obchodních inspektorů, aby tento údaj motoristé nebrali jako jedinou „bernou minci“.
Pokuta a provinění
Navíc je tu další argument, podle odborníka z oboru výše pokut z pohledu spotřebitele mnohdy zkreslují závažnost provinění. „Pokuty za nekvalitní paliva jsou ve srovnání s jinými obory extrémně vysoké, i když je ČOI uděluje spíše ve spodní hladině možného rozsahu,“ říká předseda představenstva Unie nezávislých petrolejářů ČR Ivan Indráček.
„Pokud řidič vidí, že čerpací stanice dostala pokutu například 40 tisíc korun, může mít pocit, že došlo k prodeji významně poškozeného, nekvalitního zboží. Přitom taková výše pokuty je obvykle udělována za marginální prohřešky, kdy je zjištěné zboží sice v rozporu s kvalitativní normou, ale svým složením nemohlo způsobit újmu vozu spotřebitele,“ dodává Ivan Indráček. Podle jeho slov jsou typickým příkladem pouze mírně snížené body vzplanutí u motorové nafty nebo vyšší tlaky par u benzínu.
| Jak je to s bodem vzplanutí u nafty |
|---|
| Normou je požadována hodnota 55 °C. Nebezpečí poškození motoru je možné předpokládat při bodu vzplanutí nižším než 30 °C, a zejména pak nižším než 20 °C. To může znamenat obsah benzinu více než jedno procento a mohlo by dojít k mechanickému poškození dílů palivové soustavy. |
Pramen: ČOI
I na Indráčkova slova má ČOI protiargument. „Ze zákona jsme povinni zveřejňovat veškerá pravomocná rozhodnutí u provozovatelů čerpacích stanic bez ohledu na jejich výši, byť by byla marginální, jak pan Indráček tvrdí. Výše pokuty není náhodná, vždy se samozřejmě odvíjí od závažnosti prohřešku, dále od toho, zda byla zjištěna poprvé nebo opakovaně,“ říká mluvčí Fröhlich.
Co není v zákoně, prostě nejde
Řešením by mohla být online evidence čerpacích stanic obsahující mimo jiné i výsledky kontrol kvality. Doplnění evidence čerpacích stanic, kterou již nyní vede ministerstvo průmyslu a obchodu, o informace o všech kontrolách kvality pohonných hmot, jež na čerpací stanici proběhly, však do zákona zatím neprošlo.
„Představa naší organizace je taková, že spotřebitel by měl mít k dispozici informace v podobě mapy, kde by se mohl se podívat na to, jak dopadaly kontroly na vybrané stanici třeba za poslední rok,“ popisuje Tomáš Palla, vedoucí osobní poradny Sdružení obrany spotřebitelů – Asociace. „Pokud byla u nějaké kontroly uložena sankce, bylo by rovněž uvedeno, za jak závažný prohřešek,“ dodává Palla.
Podstatné pro spotřebitele není podle jeho slov ani tak pozdější rozhodnutí ČOI, ale spíše aktuální konkrétní výsledek kontroly, který pravomocné rozhodnutí mnohdy až o měsíce předchází. „Výsledek je totiž málokdy zpochybněn a případné spory se vedou spíše o výši uložené sankce nebo o formální pochybení dozorového orgánu,“ míní Palla.
Mluvčí ČOI k jeho návrhu vysvětlil, že takový postup zatím není ze zákona pro ČOI možný.
Čtěte také:
